1. Prolog

9. května 2017 v 11:58 | M. Caine |  Halloween
In memory of Tim Speedle

Prolog

Halloween je v USA čas masek a večírků, ale také pověstí a pověr, povídaček a báchorek o mrtvých, duších, kouzlech a magii, o tom, že ti jenž co opustili náš svět se v tento den mohou vrátit prostřednictvím brány mezi oběma sférami, zapálené dýně prý jim mohou sloužit jako bójky, majáky, navádět je k jejich milým, do jejich domů a pokojů. Ale v dnešní době tomu moc dospělých nevěří a děti se spíš zaobírají koledováním sladkostí než řečem o strašidlech, přestože se všichni snaží se vzájemně děsit.
Miamský Halloween je teplý, průměrná nejnižší listopadová teplota tu byla naměřena 19,7 stupňů a nejvyšší pak 29,7 stupňů, 9 deštivých dnů, 7 hodin svitu slunce a teplota moře kolem 25 stupňů, žádné sychravo, žádný studený vítr, jen teplo a masky, dýně a večírky, přesto možná trochu člověka zamrazí, když si uvědomí jak málo stačí k tomu, aby skončil něčí život. Kriminalisté z laboratoře se každý den setkávají s vyhaslými životy miamských občanů, smrt se stala součástí jejich každodenní rutiny, i tak je to jiné, když zemře někdo s kým jste tento osud sdíleli, pracovali s ním, zvykli si na něj a nakonec se stal něčím víc než jen parťákem, ale rovněž kamarádem, nejlepším přítelem, s nímž jste nemluvili jen o práci, ale o všem možném, o svých trápeních, bolestech, radostech i úzkostech, prostě o všem a najednou, byl pryč, zbytečně, jen proto, že trochu lajdačil při údržbě zbraně, práci nikdy nezanedbal, pečlivě zpracovával důkazy, vyřešil několik případů, jediná nedbalost se mu stala osudnou, dobrý přítel, bezvadný hodný člověk, skvělý parťák, bravurní vyšetřovatel, zemřel v náruči svého šéfa, který nemohl nic než jen doufat, že sanita dorazí čas, nedorazila, bolí to, ta bezmoc, výčitky, že kdyby jste tam stáli vy nic takového by se nestalo a on by ještě žil, protože vaše zbraň by vystřelila a ochránila by vás, nezasekla se a nevzdorovala by, vy i on by jste teď spolu sledovali děti při koledě.
Kubánsko-ruský kriminalista Eric Delko přežil zásah kulky do hlavy, řádění odstřelovače na něj a jeho sestru a bůhví co ještě, jeho nejlepší kamarád a kolega Tim Speedle takové štěstí neměl. Eric položil svíčku na parťákův hrob a hluboce vzdychl, ucítil na svém ramenu teplý dotyk starostlivé dlaně člověka, kterému by svěřil i vlastní život a kterému málem také vykrvácel v rukou… jako Speedle… ale neobrátil se na něj, to až tehdy, když ho šéfův tichý, vážný, přísný a přesto uklidňující hlas vyzval. "Ericu, Ericu… podívej se na mě."
Vysoký ryšavý muž s modrýma očima a jemnou známkou času ve tváři se vlídně lehce usmíval držíce pro něj tak typicky hlavu na stranu, v rukou třímal své sluneční brýle, jako vždycky. Ne, to nebyl jen Delkův nadřízený, také švagr a přítel. "Horatio, budu v pohodě…. Jen tahle doba… plná těch povídaček… nutí mě o tom přemýšlet."
"Ano," přitakal poručík Caine. "v tom nejsi sám, ale je zbytečné se trápit pro něco co nemůžeš změnit, roky plynou a smutnění nic nezmění, vzpomínej na to hezké, co jste spolu zažili…. Vím, že tohle kulaté výročí té události ti to neusnadňuje…. Sám to na sobě cítím, ale on by si to tak přál."
Eric přikývl a vydal se ke svému služebnímu Hammeru. "Ty halucinace tehdy mi pořádně zamotaly šišku. V tomhle období je laboratoř plná žertů o duchách, rozebírání článků o záhrobních návštěvách, tohle k Halloweenu tohle prostě patří, ale stejně… můžeme si být jistí, že duchové neexistují?"
Horatio gestem obsáhl celý hřbitov a nastoupil na místo řidiče, rozhodl se, že nechá Erica bloudit ve své mysli a cestu zpět odřídí sám, musel by tyhle úvahy na chvíli odložit nebo by se mu do řízení pletly a to není dobré. "Tehdy si měl prokazatelně halucinace, poloha těch úlomků v tvém mozku to osvětlovala jasně, Ericu, jinak… nevylučuji určitý způsob přítomnosti zemřelých u jejich blízkých, netuším co se stane po smrti, ale nerad uvažuji o duchách, protože pracujeme tam kde pracujeme..." otočil klíčkem a motor ožil. "Přesvědč sám sebe, že každý, kdo zahynul tragickou smrtí zůstává na tomto světě a chce se pomstít a brzo zešílíš, protože takovou smrt vidíš každý den na směně… můžeš zůstat otevřený k ledasčemu, ale nezapomeň, že nic než důkazy nemá větší váhu."
Míjeli už vysokou hřbitovní zeď směřovali na křižovatku odkud to nebylo pak nijak daleko k budově kriminální laboratoře, potkávali tu a tam nějakou masku, přestože slunce ještě zdaleka nezapadlo, no ještě se dlouho tak nestane, protože sotva před pár hodinami vyšlo. "Máš pravdu," rozesmál se Delko. "nemusí člověk tu možnost zavrhovat, ale nesmí jí propadnout neboť by pak skončil na psychině." nálada se mu tímhle rozhovorem dost zvedla, zároveň si uvědomil, opět, jak moudrý Horatio Caine je. Napadlo ho buddhistické: Skrze utrpení dojdeš osvícení a v duchu se pousmál: Ty víš víc než říkáš, viď? Pravdy světa a ve smíru si zahlédl a skrze svou bolest si došel pravdy. "Vše zůstává otevřené, svět není celý ještě prozkoumaný, ale my věříme důkazům, je to naše práce."
"Ano." Caine zahnul k zeleno-šedému komplexu s velkými okny, z nějž vycházeli uniformovaní policisté, návštěvy i laboranti v civilu a pak už neřekl ani slovo, vlastně… nikdy nebyl příliš výřečným člověkem, vždy za něj hovořili spíš ciny. Kolegyně Calleigh Duquesneová se na ně oba ze schodů usmívala, už čekala s nějakým objevem k případu.

06.02.2016 | DALŠÍ KAPITOLA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama