10. Kapitola

9. května 2017 v 10:13 | M. Caine |  Temná voda
Modré oči poručíka Cainea se konečně otevřely, zapátraly po Ericu Delkovi, potřeboval s ním okamžitě hovořit, hned! Ano byl tu, zasmušile si četl nějaký spis. Horatia ale hlas nejprve neposlouchal, jen zachroptěl. Uvědomil si, že jen stěží zvedne paži a že leží nahý, přikrytý jen lehkou přikrývkou, pípající přístroje ho donutily hned si srovnat myšlenky, ano, ano nemocnice, jistě, zřítil se přes zábradlí budovy laboratoře, někdo mu k tomu pomohl, zahlédl tu ženu jen koutkem oka, správně, určitě byl odvezen houkající sanitou do špitálu, právě procitl, nesmí zapomenout co chce říct, ne, nezdálo se mu to, nezdálo. "Ericu. Ericu!"
"Tady." mladý kriminalista skoro zahodil desky, které četl a chytl švagra silnou rukou za jeho. "Jsem tady, Horatio. Nemluv. Calleigh pípni na doktorku, probírá se. Nemluv, Horatio, to je v pořádku."
A sakra není! Kdo tu velí!? Myšlenky začínaly Caineovi těkat, tříštily se o skaliska ze zbytků sedativ nebo vyčerpání, z boje o probuzení, musel jednat a to hned. Nebraň mi! Chtěl se ohradit. Nebraň mi, tohle je důležité! Sbíral všechny síly. "Ericu, Marisol..."
Ericova tvář strnula. "Nemluv. Musíš odpočívat." Ano, chápu, viděl´s mou sestru, to se stává v takovýchto situacích, ale já to slyšet nechci, ještě hodinu a její….
"Marisol říkala…. Nájem… sliby…. Plní… mmmm."
"Nájem sliby plní? Co to je?" Zamračil se Ryan, stojící vedle Calleigh. I ta pokrčila nevědoucně rameny a zopakovala. "Marisol říkala nájem sliby plní?"
Ericovi naskočila na čele velká vráska, jak se usilovně snažil porozumět šéfově vzkazu, svůj hlas vnímal jakoby to snad říkal někdo jiný. "Marisol říkala, že se sliby plní? Ne!" Skoro nadskočil uvědoměním. "Marisol říkala, o nájmu a já sliby plním?"
"Hm, hm… vajíčka, nájem, sliby plním." Horatio se snažil neusnout, ale vzbudit se z toho bezvědomí a promluvit na Erica vzkaz ho stálo tolik sil, že bylo jen otázkou času, kdy upadne do poklidného, uvolněného snění, jenže nevyřešil všechno. Náhle jako by ho polili živou vodou se posadil a seskočil z postele. "Ty papíry honem."
"Jaké… papíry?" Eric vzniklou situací trochu nechápal neboť ho mírně vykolejila.
Calleigh a Natalia si s hihňáním zakrývaly oči a Ryan, který mezitím přešel k Delkovi, zrudl jako čínská vlajka.
Horatio popadl přikrývku. "Jejda, pardon." koutky mu zacukaly, hlavně proto, že Wolfe celý rudý, zčervenával čímdál víc. "Já si neuvědomil... Pane Wolfe, vždyť se tak nic zase nestalo." No, sám bojoval s tím, aby mu nezrudly uši, neboť za ním ještě stála děvčata, ale byl si celkem dost jistý tím, že postel většinu jeho zadnice zakryla a ony se prostě jen vzniklou situací pobavily aniž by něco viděly. "Pane Wolfe..." chtěl kolegu popíchnout, ale Eric ho předběhl.
"Děláš jakoby´s nikdy neviděl nahého chlapa?"
"Jo, ale ne tohohle…. Šéfa. To je…."
Horatio mávl rukou. "trapné." a pomoc dlouhé době se zplna hrdla rozesmál, nejspíše částečně studem a pocitem trapnosti, úlevou, uvolněním napětí, únavou… ale smál se, smál se a temné vody z jeho mysli se odplavovaly. Nakazil ostatní.
"Ale když se nad tím zamyslím…." vyprskl Wolfe.
" Jo." plácl se do kolena Delka. "komické…. Včetně toho jak ses tvářil…" mluvil mezi výbuchy smíchu. "jdu pro ty papíry."

09.01.2016 | DALŠÍ KAPITOLA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama