11. Kapitola

9. května 2017 v 10:17 | M. Caine |  Temná voda
"Tak, co tomu říkáš?" Poručík Caine otevřel vesele dveře bytu přes chodbu od toho svého a vpustil svého nalezeného bratra dovnitř, dal si velice záležet, aby bylo vše nachystáno.
Mladík se chvíli rozhlížel a potom obrátil ke staršímu sourozenci orosené oči. "To jsi nemusel." zajíkl se dojatě Nicholas Caine a posadil se do ušáku se vzorem britské vlajky, který si vždycky tak přál. "Ten byt je famózní, ale já nemám z čeho ho platit, hřeje mě však u srdce tvoje snaha."
Horatio si klekl před bratra, aby mu dobře viděl přímo do očí. "Teď mě pořádně poslouchej, Nicki, s penězi si nedělej žádné starosti, ano? Ano?"
"Ale přece..."
"Žádné ale, chlapče, jsi jediný bratr, který mi zbyl, chci se postarat, je to má povinnost a budeš ho hlídat svému synovci, až se vrátí a to už brzy, bude potřebovat, jak kde bydlet, tak spolubydlícího, oba si nájem odpracujete v laboratoři." Horatio položil na sourozencovo koleno lehce ruku a probodl ho přísným oceánem svých očí. "Ano? Ano!?"
"Ano." přikývl mladý Šaolin a pokynul k malému oltáři a posteli s kufrem. "Moje věci z Vegas… jak jsi."
"To nestojí za řeč. A teď šup do koupelny a pak spát, byl to náročný den." Horatio vstal, jal se k odchodu, ale ode dveří se ještě otočil. "Ráno se stavím, co si dáme na snídani? Rýžovou kaši?"
"Udělám jí." přitakal vesele Nicholas.
"Dobře. Tak dobrou."
"Dobrou." a pak se díval za bratrem než mu úplně zmizel z očí a dosti ho mrzelo, že jej maminka odložila, protože by určitě spolu s Horatiem ji ochránili a nezemřela by. Zvěděl od bratra všechno a rmoutil pro matčinu ztrátu i v duchu občas plísnil otce za to co ji prováděl. Takové myšlenky však nikam nevedou, proto se snažil je zaplašit.

09.01.2016 | DALŠÍ KAPITOLA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama