2. Kapitola

9. května 2017 v 9:37 | M. Caine |  Temná voda
Natalia Boa Vista vstoupila nejistě do první kóje, kde se její kolegové už věnovali případům, vůbec nevěděla, co má říkat, slyšela, co se stalo šéfovi a chápala, jak moc je on pro ostatní důležitý, i pro ní totiž byl, ale stejně těžko hledala slova. Přehlédla prosklenou místnost, viděla Wolffea sklánějícího nad mikroskopem, Calleigh cosi čmárala smazatelnou fixou na neprůhlednou tabuli, Delko snímal nějaké otisky. "Ahoj, mám už to DNA z kwoonu těch mnichů… slyšela sem, co se stalo před budovou… je Horatio v pořádku? Chci říct, není to vážný, že ne."
"Kwoonu?" Podivil se názvu Ryan.
"Jo," přisvědčila Calleigh a odložila fix, obrátila se čelem k nim a složila si ruce na prsou. "buddhistická tělocvična, nebo jak bych to řekla… u Horatia je Alexx… co tam máš?" Snažila se působit klidně a vyrovnaně, ale jak to dořekla přešel i jí lehký mráz po zádech, plně chápala, že kamarádka zbledla jako stěna a vyhrkla "Proboha." "Ne, ne, ne, neboj… neumřel, chtěla jsem jen říct, že Alexx šla náhodou kolem a tak jela s nimi, zjistí situaci a zajistí stopy, pak nám dá vědět, ale Horatio je naživu."
"Uf," Natalii se úlevou málem zatočila hlava. "To jsem se lekla. No..." Podala Duquesneové složku, kterou přinesla. "Podívej se sama, je to hrozně zajímavé, samozřejmě že většina vzorků krve patřila oběti, ještě jich pár musím prověřit, ale jsou všechny z podlahy… jenže na stěnách se našla DNA od jiného dárce a ten má několik shodných alel s…"
Calleigh zamrkala, "Vážně zajímavé… příbuzenská shoda s naší databází zaměstnanců."
Ryan přestal zkoumat vlákna ve svém mikroskopu a zvedl od něj hlavu. "Příbuzný jedno z našich pracovníků na místě činu zanechal DNA? Jestli to je ten, který mně napadl jako první… tak..."
"Ne, Raymond Caine to nejspíš není, zemřel a ke složkám tajných agentů nemám přístup, zahlásilo by to zamítnutí," osvětlila rychle Boa Vista, když spatřila jak Wolffe koulí očima. "nechtěla jsem moc šťárat, když jde o Horatiovu osobní věc, ale vím, že žije a je vedený jako specialista, ovšem umístění porovnávacího vzorku je mimo náš stát, Nevada. Druhý odlišný vzorek od oběti má XX, což mi v mužském malém buddhistickém chrámu vůbec nedávalo smysl, tak jsem to taky hned přinesla."
Eric doteď jen kolegy pozoroval, nyní se podrbal na bradě a zopakoval švagrovu větu. "Neskončím jako můj bratr."
"Jo, to Horatio řekl než ztratil vědomí." Přikývl Ryan souhlasně. "Třeba má ještě jednoho, o kterém nikdy nemluvil."
Calleigh zavlál ohon jak se prudce otočila ke svým poznámkám na tabuli. "Ať je to jak chce, s Horatiem jsem v 09:30 mluvila, potvrdil mi, že se sejdeme tady, v laboratoři." dotkala se fixkou časového údaje, dvakrát na něj poklepala a přejela na následující po nerovné rukou narýsované časové ose. "Uvedl, že tu na mně počká, což mi napovídá, že nebyl až tak daleko, co tedy dělal ty dvě hodiny než se vpotácel na chodník ke vchodu a zhroutil se Erikovi do náruče? Nedává mi to smysl, znělo mi to jako by se jeho hlas odrážel od budovi. Myslela jsem si pak, že si ještě někam odskočil nebo ho někam odvolali, ale já přijala sem pět minut po telefonátu, když o tom tak přemýšlím, proč na mě nepočkal a pak nešel? Často se stává, že kolem prolítne jak tajfun, řekneme mu co máme a zase letí… ty hele musím ještě něco zařídit, pro mluvíme si pak… nebo ne?"
"To jo. A já potkal Trippa, ptal se na něj, měl informace, ale nemohl se mu dovolat." přitakal Ryan. "Divné ne? Prý mu také slíbil, že se za ním zastaví, ale nedorazil tam."
Eric zavrtěl hlavou. "Vážně to nedává smysl. Nehlásili, žádnou jinou vraždu a co jsem se tady ptal s ním nikdo pak už nemluvil. Říkali mi… v sedm, jeden technik prý že… asi tak v šest, naposledy Valera v devět, Paula ho viděla v asi devět jít ke vchodu, o půl desáté teda si volal s tebou, Calleigh, ale pak?"
Jeho obě kolegyně přikývly. Duquesneová se hluboce nadechla a její hlas pojal velitelský tón, už asi dvakrát za Horatia šéfovala, bylo na čase uchopit situaci a vyřešit ji, není času na sbyt. "Musíme najít toho jeho příbuzného, protože nám souvisí i s tím případem mrtvého mnicha a mimo to, nenápadně, aby vnitřní nemělo nějaké kecy prověříme, kde asi mohl Horatio zrovna stát, když se mnou mluvil, podle zvukového zkreslení."
"Jo," souhlasil Delko. "je to můj švagr, tak nebudu přitahovat pozornost a zaměřím se na ty mnichy."
"Díky. A ty Natalie dokonči zbytek DNA z toho kwoonu a pak pomoz Erikovi… já s Raynem otestujeme to telefonování a zajdeme do nemocnice." Calleigh zůstávala na povrch klidná, vevnitř ní to velice vřelo, cítila, že něco není vůbec v pořádku, ale nedokázala identifikovat o co jde.

09.01.2016 | DALŠÍ KAPITOLA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama