5. Kapitola

9. května 2017 v 9:53 | M. Caine |  Temná voda
Ten den hustě pršelo, temné těžké mraky se plazily nad Miami jako tmaví mlsní psi a nešetřily provazci deště padajícího na mírně vylidněné město tím jak se kdo mohl schoval pod střechu, teplo a dobrý vzduch poukazoval na vlídnost zdejšího podnebí, ne tak zataženo a zamračeno, to spíše navozovalo ponurou náladu z temných tkanic vody, snášející se dolů jako usedavý pláč.
Déšť bubnoval o budovu laboratoře, o její parapety, ochozy a schodiště, smáčel její střechu a z jejich oken ta mračna durdíc se plovoucí po nebi vypadala ponuře až strašidelně, vysela tam nahoře jako obrovští draci, kteří co chvíli vypustili hrůzné zaburácení. Wolffe od nich odlepil zrak, protože za sebou uslyšel váhavé "Promiňte, promiňte." Pomalu se tedy otočil, spatřil hubeného menšího muže v oranžovém mnišském rouchu, na holém čele stejně jako zbytek hlavy mu stálo několik vrásek od starosti, pochopil, že za nimi došel jeden z postrádaných Šaolinů, duchovních bratrů oběti, které hledali, aby si s nimi o mrtvém promluvili.
"Ryan Wolffe, kriminálka, jak vám mohu pomoci?"
Muž se ostýchavě pousmál úlevou, že zjevně narazil hned na správnou osobu, tedy skoro. "Hledám, poručíka Horatia Cainea." značný čínský přízvuk doplňoval hebce sametový hlas duchovního. "Jsem mnich Yang Chang z toho malého chrámu dole… pár bloků odtud."
Skvělé! Calleigh a Eric budou mít radost, přesně tohohle muže hledali, nejspíš jej poslal seržant Tripp…. Ne počkat, ten o Horatiovi ví, mnich nejspíš přišel od sebe, protože Frank by mistrovi určitě zdělil, že tu Horatia nenajde… "Poručík," začal Wolffe opatrně, nerad říkal takovou zprávu a zprvu vůbec nevěděl jak na to. "tu dnes není." a nejspíš nebude ani zítra, pomyslel si Ryan smutně.
Mnichovy oči se však zalily ještě větším smutkem. "To mně mrzí, doufal jsem, že vyšetřuje smrt našeho bratra," sklopil hlavu a zahleděl se na své propletené ruce. "po městě se proslýchá, že měl poručík Caine nějakou nehodu, snad..." při konci věty ale probodl kriminalistu naléhavým pohledem. "řekněte mi, že to není pravda…."
V úzkých, Wolffe nechtěl tu novinu říkat na hlas, trápila ho, rmoutila, celý tým si připadal bez Horatia oslabený a tápající, jenže musel. "Bohužel je." zůstal profesionálně silný, vyrovnaný, ale uvnitř jej to vyřknuté potvrzení bodlo do srdce jako dýka. "Zřítil se z nejasných příčin z jedné z plošin schodiště laboratorní budovy, zde." víc říct nemohl a ani by snad ani nedokázal.
Šaolin si hluboce vzdychl. "Je to zlé?"
"Nic si nezlomil, ale zatím při vědomí není? Co vás k nám přivádí?" Pracovat, honem! Raději pracovat, nemyslet na ty ošklivé věci. Povinnosti vyšetřovatele dodávaly Ryanovi oporu, aby zůstal stát vzpřímeně a nenechal se svalit okolnostmi, které ho mrzely a tížily. Honem pracovat. Pokynul muži k odpočívadlu na chodbě, oba se posadili.
Yang Changův obličej plný obav ještě zvážněl. "Vyřiďte prosím poručíkově rodině a až to bude možné i jemu, že jsem stále s ním v mé mysli a přeji mu brzké uzdravení."
"Vyřídím, děkuji." My jsme jeho rodina! Leda snad Eric ze zákona, jinak jen my, nikoho jiného ten nebohý poručík nemá! No tak mluvte! Honem pracovat, nemyslet na ty ošklivé věci.
Mnich rozložil dlaně, jakoby slyšel Wolffeovy myšlenky. "Bratr Ming Ling je mrtev a já se obávám, že bratra Nicholase někdo unesl, dočista zmizel, cítím že je ve velikém nebezpečí, ale nejsem sto s tím něco udělat, hledal jsem poručíka, abych jej požádal, zda mi bratra Nicholase nepomohl najít. I když jsem převelice vděčen, že naleznete toho jenž vzal život našemu představenému."
Nicholas, "Nicholas Caine?" vypadlo z Ryana jakoby samo od sebe, postoupily v pátrání po identitě tajemné shody DNA z databází jejich zaměstnanců a už tušili, že onen specialista přišel z Vegas a že konzultuje i pro FBI, teď dávalo smysl, proč Nicholas Caine nikdy nevlastnil zbraň a proč pracuje jen jako dobrovolný konzultant přestože se jedná o špičku v oboru.
"Ano." přikývl mnich potěšeně, že kriminalista ví o kom hovoří, zdálo se to hodně povzbudivé. "dlouhé roky pomáhá dobrovolně z důvodu záliby v zařízeních jako je ta vaše, nejspíš by poručíka o tuto možnost požádal, rád se zabývá…. Těmi věcmi… ale nikdy nepoužívá zbraň."
Jak se Šaolin dostane ke kriminalistice není taková záhada, v dnešní době už ne tolik žijí v uzavřených klášterech, bohužel čas odčasu jeden či dva zničí náboženská nevraživost a oni se tu a tam téměř adaptují do společnosti, jenže vůči okolnostem stojí otázka spíše opačně, jak se bratr poldy stane Šaolinem. "Najdeme vraha i druhého z mnichů." ujistil Wolffe duchovního, ale jinak se musel kousnout do rtu, aby nepoložil netaktní dotaz, nedalo mu to, jazyk ho hodně svrběl.
"Děkuji." mnichova úleva byla hodně znatelná.
"Mistře," to je ale divné oslovení, no nic. "víte něco víc o Nicholasově rodině a kdo by chtěl zabít mistra Minga?" trochu to spojil do kupy, no jo stalo se, tolik chtěl, aby to vypadalo, že vše souvisí s vyšetřováním a ne z jeho vlastní zvědavostí, že to trochu zmotal a spojil. Nevyznělo to vlastně zle, tak co?
"Mistra Nic holase vychovali Šaolini," odvětil muž s příznakem samozřejmosti. "jeho matka jej odložila jako nemluvně u dveří kláštera o otci v dopise zastrčeného do peřinky zmínka nebyla, ani o dalších členech rodiny, stála tam jen omluva a jméno chlapce. Strach v těch řádcích poukazoval na obavy snad s otce dítěte, ale netušíme, těžko říct, přímo to tam nestálo, neměli jsme možnost se doptat. Náš chrám byl zničen, tak nějak žijeme ve…. Vaší civilizaci. A opravdu nemám ponětí, kdo by chtěl ublížit bratru Mingovi, naše filozofie je mírumilovná a vede k toleranci."
Ryan v duchu zauvažoval, jak reálně vyznívá teorie, že by paní Caineová, nejmladší dítě odložila, aby jej uchránila před manželem, protože věděla, co je on zač. Skoro se ani neslyšel opakovat: "My vraha najdeme, i druhé z mnichů."
Šaolin poděkoval a rozloučil se, odkráčel lehkými kroky jakoby se vznášel a zanechal po sobě ve vzduchu viset vůni bylin s kadidlem. Wolffe rozčarovaný všemi těmi informacemi prahnul po vyplnění děr ve vědění o Horatiově osudu, prý zabil vlastního otce, když se před ním pokusil ochránit svou matku. Tutéž ženu, která jistě plačíc zanechala nebohé dítě svému osudu u bran kláštera východní víry? Při uvědomění, že Horatiův sourozenec, už jediný, bojuje možná o život, se kriminalistovi málem pozastavilo srdce, musejí jednat.

09.01.2016 | DALŠÍ KAPITOLA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama