6. Kapitola

9. května 2017 v 9:58 |  Temná voda
"No dobře, 24 hodin, aspoň to, jsem vděčný. Děkuji, hezký zbytek dne." Eric mávl na procházející Calleigh, přispěchala k němu držíc v rukou světlé desky, zjevně i ona pokročila, zlaté vlasy jí volně splývaly na ramena a její zelené oči zračily únavu, už toho dnes oběhala hodně.
Delko nemeškal. "V úschovně vajíček mi dali 24 hodin, abych situaci vyřešil, za 3 hodiny začnou Horatia zkoušet probouzet, ale prý se to nemusí vůbec povést nebo to taky může trvat déle, raději nemyslet, budeme doufat, že Horatio není v hlubokém kómatu a až vyprchají sedativa, probere se, bez následků, já zatím obšancuji právní kroky, ale je možné, že ten slovní souhlas nepostačí, protože přímo u něj nikdo z nás nebyl. Tak mně prosím zkus potěšit, prosím."
Plavovláska rozevřela desky a hledala očima patřičný údaj zatímco hovořila. "Mluvila jsem snad s každým, koho tu zaměstnávají." povzdechla si. "Tady to je." vážným profesionálním pohledem se zavrtala do toho kolegova dychtivého po dobrých zprávách. "Zajímavou informací se zdá fakt, že Aileen Garrisová dostala před třemi týdny od Horatia napomenutí, před týdnem dudku na tvrdo a včera ji vyhodil, když jsem s ní zběžně hovořila, jako s každým tady, abych prosila sítě, tak mi to popřela, vlastně, ani to ne, prostě dělala, že nikdy žádnou výpověď nedostala, prostě přišla do práce, pracovala, nic zvláštního neviděla a tak, něco se mi na ní nezdálo, nakoukla jsem tedy do jejího spisu a hle."
"Ale, ale." usmál se Delko radostí, že zjevně našli stopu, sice se mu nezdálo pravděpodobné, aby nějaká žena byla schopna shodit nedobrovolně jednoho z nejlepších poldů přes zábradlí, ale zase se při této práci naučil, že někdy i takhle zvláštní věci se mohou stávat, každopádně tohle platí za hodně zajímavou věc. Ráno po vyhazovu se nadřízený zřítí dolů a těžce se zraní, přesně jakoby snad někdo chtěl, aby se padák neprovalil, mrtvý šéf znamená udržet si místo, neboť možná nestačil zanést do spisu, že tak učinil. "Má v papírech, že ji vyhodil?"
Calleigh zavrtěla hlavou, "Ne, jen to napomenutí a dudku, k té výpovědi se ještě Horatio nedostal, víš že kancelářská práce není jeho silnou stránkou…. Řekla mi o ní jedna ze zaměstnankyň, zaslechla ten rozhovor omylem, když procházela k výtahu, Aileen prý byla s toho rozrušená, prosila a snad i plakala, ale znáš Horatia, umí být neústupný, další šanci jí nedal, hlasitě nemluvil, to spíše ona. Donna říká, že zaslechla větu: Já tu práci potřebuju, prosím nedělejte to poručíku."
Ano, to skutečně znělo jako vyhazov, Delko si představil menší štíhlou Garrisovou u zábradlí jak se snaží dolů nacpat o dost vyššího a silnějšího chlapa tak, aby se převalil přes zábradlí. Horatio neměl za nehty žádnou kůži. Nic nedávalo smysl, ale tohle vypadá rozhodně jako motiv. "Za co ji vyhodil?"
Calleigh pokrčila rameny. "Dudka a napomenutí jsou za..." vyhledala patřičný řádek. "spánek ve službě, nespolehlivost, nedochvilnost, vznětlivost, neplnění si povinností."
Možná měla problémy, napadlo Erica, tohle on poznal na vlastní kůži, ale Horatio se za něj spíše postavil, asi nepůjde jen o tohle. "To se mi nezdá, Horatio by se na někoho z laboratoře jentak nevykašlal, pro něj tohle nikdy nebylo důvod k vyhazovu… mě i Ryanovi..."
"Ano." Duquesneová pohodila hlavou až se jí roztančily safírové náušnice. "Jenže pokud si dobře uvědomíš, slyšeli jste na slova o pravdomluvnosti, upřímnosti, Horatio může pomoci jen těm, kdo o to stojí, pokud tu spíš, neplníš si povinnosti, soustavně mu lžeš, chodíš pozdě, odmítáš podanou ruku… také si myslím, že ji nejprve podal, znám ho a vím, že pro lidi tady by i padl, ale když dotyčný nechce, nic jiného než ho vyhodit nezbude. Našel´s něco mezi stopami v kwoonu? Něco co by nám napovědělo, kdo vraždil a kam se poděl Nicholas?"
Měla pravdu, přikývl a nechal to být, vrátil se ke svému mikroskopu a zkontroloval obsah sklíčka, pak pokynul kolegyni, aby se sama podívala. "mech a drobné úlomky dřeva, na botách jednoho z mnichů, jako když lezeš do úkrytu v korunách stromů."
Ano, viděla přesně co říkal. "Na zahradě svatyně jsme nebyli." konstatovala, stále s očima upřenýma do přístroje.
"No právě." Delko sebral ze stolu nějaký papír a pečlivě přejel pohledem každé jméno ze seznamu. "Bingo! Aileen Garrisová, skupina Tai chi číslo 3. Byl to jen nápad, ale vyšlo to."
Ale moment! Calleigh se napřímila. "Říkáš, že Aileen tam dochází na hodiny Tai chi? Kdo skupinu 3 vedl?"
"No, oběť." zněla stručná a jasná odpověď.
"Ericu to je jak… vymyšlené." jindy tak bezemoční Duquesneová nyní skoro vypískla. "Nesnaž se mi namluvit, že to všechno spolu souvisí..."
"Já za to nemůžu." zasmál se pobaveně. "No já to nevymyslel, to osud, život, tomu to vyčti, já se jen držím důkazů. Střílel jsem na slepo, zajímalo mně, jak může bez problémů menší hubená ženská shodit přes zábradlí takový kus chlapa jako je Horatio, napadlo mně že třeba se něco naučila něco od mnichů."
Calleigh opětovala úsměv. "Já vím. Já jen že to je… jako by to někdo… vymyslel… jdi pomoct Ryanovi s Horatiovým oblečením, já zajdu s Natalií do té zahrady, mistr Yang nemusel mít úkrytu ani tušení. Bratr mnich řekne: Jdu meditovat…. Obvykle do svého pokoje, ale kdo ví, že."

09.01.2016 | DALŠÍ KAPITOLA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama