Kapitola 10.

9. května 2017 v 11:32 | M. Caine |  Poslední výdech
Najdeme ho, ale jak. Horatio s týmem předpokládali, že ve své chatě Parlow nebude, neboť mu tam odtud utekl rukojmí, vězeň, prostě ten unesený, chytrý pachatel by si uvědomil, že právě tam dotyčný nejdříve policii dovede. Pátrá po Nickovi? Jak moc ho mladík zranil? Potřebuje Gary lékařskou pomoc?
Eric se usadil na místo pro spolujezdce, vzdal protesty, aby Horatio jel taky a ještě k tomu řídil. Chystal se raději rozvinou teorii ohledně případu, jenže poručíkův mobil ho zazvoněním nepustil ke slovu. Brzy po přijmutí hovoru Caine zapnul hlasitý odposlech. "Teď vám to ještě vyčistím." hlas sestřičky z nemocnice mluvil klidně a pohodově. "vypadá to celkem dobře, takže vás omylem střelil kolega při lovu?" "Jo, jen jsme blbli." toho muže slyšeli před chvílí na pásce, Parlow. Sestra určitě tajně vytočila Horatiovo číslo a nechala přístroj zapnutý, aby nenápadně informovala o hledaném, samozřejmě bezprostředně po Nickově výpovědi upozornili nemocnice, ona jen fikaně plnila oč žádali.
Horatio položil Ericovi mobil na napřaženou dlaň a nastartoval, napínal při tom uši, oba je napínali, odvážná sestřička zdržovala ošetřování co nejvíce mohla, muž začínal být po chvíli trochu nervózní, ale podezření nepojal. Zatvářil se pořádně překvapeně, když do ošetřovny vstoupil Caine následovaný seržantem Trippem, kterým cinkal náramky a halasně vyvolával jeho jméno a cosi o právech, ten vypracovaný hispanec - Delko, toho Parlow neznal, tam jen stál a mířil zbraní, stejně jako ta liška ryšavá… jak ho vlastně našli? Nechápal a nepřišel na to ani sedíc ve výslechové místnosti laboratoře.
Počkali až se Wolfe se Simmonsem vrátí z Parlowovy chaty, hledali tam šíp, našli také zakrvácenou košili a použitý luk, zadržený zatím mohl přemýšlet, třebas o tom kde učinil chybu, že byl dopaden, když Eric potvrdil teorii s otisky, vrazil rázně Caine do výslechovky, Calleigh už tam na něj čekala, Delko ještě něco dolaďoval.
"Pane Parlowe..." Horatio si na stolek odložil brýle a otevřel desky, které si přinesl. "...představovat se... myslím nemusíme, už jsme se potkali a teď nemyslím tu nemocnici… copak vás tak rozzlobilo?" položil patřičný snímek před Parlowa, zobrazoval zakrvácený podstavec sošky z ordinace doktora Frymana. "Na té Madoně jsme našli krev."
Muž přešel do pasivní obrany, zamrkal a předstíral totální překvapení z jiného důvodu než z borcení jeho teorie, že tohle nikdo nebude přeci s ním spojovat. "Vážně? Tu jsem nikdy neviděl."
"Tu krev či tu sošku?" zvedla obočí detektiv Duquesneová. "Stála na polici v ordinaci vašeho psychiatra."
"Obojí." zahlásil Parlow vítězoslavně a sjel zrakem do Calleighina výstřihu. "Možná tam stála, ale já si jí nevšiml, nekoukám po nějakých soškách na policích."
"Aha. A tam oči nemám." poznamenala kriminalistka a nenápadným gestem předala slovo Horatiovi. Parlow nelibě zvedl zrak od jejího dekoltu.
Caine odhalil podezřelému další obrázek ze své vyšetřovatelské sbírky případu. "Ta soška byla použita jako zbraň, ale já výčet ještě neskončil, krom toho, že vrah na ní nechal otisky, oběť utrpěla bodné rány… dotyčný pořádně zuřil, nevíte o tom něco? Dle tvaru se shodují s vaším loveckým nožem, ten si moc dobře pamatuji."
Parlow se zašklebil, myslel, že triumfuje podruhé. "Těch je!" Jenže mu zavrtalo hlavou, zda ho poručík při tom incidentu v ordinaci nepoznal, zeptat se nemohl páč by ho to prozradilo, ta nejistota ho hryzala, sice policistu zaměstnával zbraněmi, moc je spustit z očí nesměl, ale kdo ví.
"Jistě." souhlasil detektiv Caine. "Popularita těch nožů vám hraje do karet," rozhodl se přejít k jiné strategii, odtušil co Parlowa znervóznělo, udeřil tedy hřebíček přímo na hlavičku, nebo aspoň se o to pokusil, kdo neriskuje, nic nevyhraje. "jenže i kdybych pochopil, že vás doktor Fryman rozčílil, co ten útok na policistu, dvojitý."
Parlow laxně pokrčil rameny, tvrdit: Nevím o čem mluvíte, zjevně nemělo smysl, chytřejší varianta se zdála: "To já ne, to ten druhý. Přišel jsem na sezení..." nadhodil falešný vyděšený výraz vyvolaný nepříjemnou vzpomínkou. "někdo tam vtrhl, zabil doktora a napadl vás, jak jste tam vběhli v tom zmatku se vám to pomotalo."
Dobře hrál, ale Horatia jentak někdo nepřelstí. "Pěkný pokus Gary… jenomže… víte… v dobu, kdy se vražda stala jste objednaný nebyl, to někdo jiný a já vás poznal." blaf, lež, fígl. poručík horečně sledoval zbraně, pistoli i nuž, ruce muže, chránil sebe i bratra, divoká pranice ho dokonale pohltila až mu mužova tvář splynula v barevný rozmazaný flek, popsal by oblečení, zbraně, ale ne toho chlapa, oni ale mohou podezřelým lhát a pokoušet se je tak nachytat.
"To jste se spletl." zazubil se Parlow nikotinovými zuby. "Byli jsme tam dva."
"Ano." pousmál se Caine pobaveně. "Přesně tak a oba obličeje si pamatuji. Ten druhý byl slabozraký buddhista, který nevlastni zbraň a nenosí po kapsách nože. Vždycky… když se podezřelý pokouší vylepšovat svou historku… udělá ve většině případech do ní ještě větší díry."
Calleigh použila slovo "Díry," jako svůj oslí můstek. "na ty já jsem machr. To co vám poručík teď ukazuje je fotka díry po kulkách ve zdi ordinace doktora Frymana. Jen jste se díval? Zvláštní. Přišel jste tam v době cizího sezení, sám jste přiznal, že jste tam vkročil, nic jiného vám nezbývalo… váš psychiatr, možná vás viděl poručík, ten den jste měl sjednanou schůzku, říkal jste si, že bude lepší nás přesvědčit, že se čas přehodil… ale co když ne… takže… cizí prostor terapie…. A na stěně…. Hm, hm…. Stejná ráže jako u pistole která je registrována na vás."
"Někdo mi ji ukradl." vyhrkl Parlow, chytal se už každého stébla tounouc ve vlastních lžích.
Cainea přestala tahle hra bavit. "Ano, a vůbec jste to nenahlásil, psychiatra vám nařídil soud, protože rád v rozčílení ničíte cizí majetek, máme očitého svědka, nejenže jste jej unesl, ale utekl vám a vše mi pověděl, jak jste viděl rudě nevšímal jste si člověka, kterého sezení probíhalo, vaše zloba vás hnala kupředu, sledovala jen cíl, doktora, který záchvat způsobil, tichý malý mužík, skrčený v křesle, nestihl zareagovat, nenechal jste ani lékaře vysvětlit své stanovisko, popadl jste sošku a bil ho, pak jste si vzpomněl na nůž, řádil jste jak černá ruka, někde v hloubi jste tušil problém s nechtěným svědkem, tak jste se mi ho pokusil vytrhnout z náruče, chránil jsem civilistu, pistoli nosíte jentak, došlo vám, že by se hodila, má ale malí zásobník, nakonec zase vše skončilo u nože, tak zběsile, nepříčetně jako hurikán jste bláznil, že i já vyprázdnil zásobník a jak jste dorážel, už jsem nezvládl ho doplnit."
Calleigh přikývla a jejich společný výstup zakončila. "Poručík Caine patří bezpochyby k nejlepším policejním střelcům, skoro nikdy nemine, reaguje tak pohotově, že vypálí dřív než jen stačíte pomyslet na smáčknutí kohoutku, prostě machr, málokdo se mu v tom vyrovná, ale musel jste být v takové nepříčetnosti, že ani on vás nedokázal zneškodnit, doslova jste rozmašíroval doktorovy lebku a pak jste do něj ještě bodal, málem jste zabil i oba poručíky… my víme kdo a jak, že vy… ale nevíme proč. Ať o tom přemýšlíme jak chceme, motiv nám uniká. Dosud v každém z případu jste běsnil ne tak silně a vždy z jasného důvodu. Nyní nám uniká."
"Oba poručíky?" zamžikal Parlow ohromeně, vše mu docházelo, že je v pasti, že oni ví vše, že se s toho nevyvleče, že poprvé zabil člověka. Poprvé? Cosi se mu rýsovalo v paměti.
Caine přikývl. "Kriminalista, který se omylem přimotal k vašemu záchvatu agrese se může pyšnit stejnou hodností jako já. Patří k nám - jeden z našich specialistů, civilistu jsem bránil jen z vaší perspektivy, my přidáme dvojité napadení úřední osoby s úmyslem zabít k obvinění ze dvou vražd a únos, na vše máme důkazy, včetně otisků prstů na šípu, na toulci, na vaší výstavě z lovu ve vaší chatě, které patří našemu specialistovi, což ukazuje, že tam byl, Gary…. Vykopali jsme tu číšnici co jste ukryl na svém pozemku, ošidila vás, tak jste ji zabil…. Ale skutečně, netušíme proč doktor Fryman skončil, jak skončil, vše ostatní hravě dokážu u soudu, pomůže také očitý svědek, jak jsem říkal."
Parlow vzdychl. "Ten prevít si natáčel sezení bez povolení." chtěl to zakřičet, ale selhal mu hlas. "Někdy se prostě neovládnu no."
"Takhle to dopadá, když si člověk nepřipustí, že má problém." Poručík zaklapl desky, klepnutím o stůl v nich srovnal obsah a dodal. "Že se lehce rozčílíte a nedokážete to ovládat víte dlouho, kolik vám je, padesát? Nabízí se říct: dlouhá doba, jistě to nevzniklo jen tak, máte to v sobě nejspíš… však vy víte…. Ale nic jste s tím nedělal…. Až to dopadlo nejhůř jak mohlo. Za tohle se přece nezabíjí, mohl jste jej nahlásit, lékařská komora by si to s ním vyřídila a vy by jste měl dobrý pocit, že jste konečně zvítězil nad sebou samým a ovládl jste se. Nešlo o hrdelní zločin, doktor Fryman jej nespáchal, vy ano."

28.01.2016 | DALŠÍ KAPITOLA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama