Kapitola 2.

9. května 2017 v 10:49 | M. Caine |  Poslední výdech
Za Calleigh Duquesneovou vlál ohon blond vlasů, když běžela po dlouhé nemocniční chodbě, zrovna byla na výjezdu, když se tu zprávu dozvěděla, dispečerka ji nedokázala říct nic určitého, takže ona plná starostí ne o šéfa, ale především dobrého přítele, zabrzdila u kolegy Erica Delka, který zároveň patřil do rodiny zraněného, doufala, že bude vědět víc, ani sestra na příjmu, ani doktorka, kterou potkala jí nechtěly nic povědět.
"Ericu," detektivka chytla kamaráda za paži, její zelené oči se orosily i když se moc snažila, aby se tak nestalo. "už něco víš? Přišla jsem, co nejdříve to šlo, chtěla jsem tu práci dodělat, protože on by to tak chtěl, ale trnu hrůzou, jak je na tom?"
"Ještě ho operují, každou chvíli čekám, že z tamtěch dveří vyjde doktor Slone a bude nás informovat." Vzdychl Delko. "Je to hrozný, vůbec nevíme, co se stalo."
Ryan Wolfe jejich kolega se vynořil náhle z poza rohu, tam se skryl, aby se v soukromí nadechl, ten obraz co viděl už asi nevymaže z hlavy. "Přijel jsem na místo činu, bylo tam spousta krve..." ne, tahle to přece nebylo, paměť se Raynovi stále vracela k tomu krvavému obrazu, ale začalo to mnohem dřív. "Málem jsem na něj šlápl. Uklouzl jsem." Ano, všechny kousky mozaiky do sebe začínaly zapadat. "Vešel jsem, byla tam tma, uklouzl jsem na něčem mazlavém. Podíval jsem se na svou ruku a promnul to mezi prsty, potom jsem si uvědomil, co že to tam cítím za pach a že v tom sedím. Vyšvihl jsem se na nohy, rozsvítil, první co jsem spatřil bylo, že jsem od krve a bezpečně jsem věděl, že není moje. Napadlo mě, že kde je krev tam nejspíš bude tělo, zamrazilo mně, sahal jsem po zbrani a rozsvítil jsem za výkřiku: Policie Miami. Dade, odhoďte zbraň a vzdějte se. Jak v místnosti zavládlo světlo uviděl jsem zpoza převrácené pohovky rusé vlasy a zkrvavený obličej, ten oblek…. Obešel jsem křeslo… a on tam bezvládně ležel v tratolišti krve… vůbec jsem nečekal, že tohle na místě činu někdy uvidím. Zavolal jsem záchranku, u toho jsem zkoušel puls... jen zavzdychal… byl tak zřízený… kus od něj ležel jiný chlap, zastřelený, ale okno k požárnímu schodišti bylo otevřené, zpětně jsem si uvědomil, že k němu vedly stopy." Když Wolfe skončil vyprávění zůstal civět někam za Calleigh s Ericem než dodal. "Potom co ho naložili na nosítka se na okamžik probral a řekl mi: Pane Wolfe, najděte mého bratra..."
Calleigh zamrkala, navzdor emocím, které v ní vířily, zůstala napovrch klidná a profesionální. "Najděte mého bratra?" zopakovala, otazník na konci věty se zavěsil do vzduchu a zůstal tam nehybný a těžký jako celá ta nastalá pomlka.
"Nedává to smysl, co?" přikývl Ryan se stále nepřítomným pohledem. "Raymond Caine přece zemřel, to jako někdo ukradl jeho tělo?"
Delko zavrtěl hlavou. "Třeba to byla nějaká šifra, kdo by po těch letech kradl Rayovo tělo? Možná to nemyslí doslovně."
Wolfe se zamračil. "Třeba jako: Najdi mého bratra v databázi, ve spise je stopa? Nebo… najdi hrob mého bratra je tam stopa? Nebo tak?"
"Jo," souhlasil Eric. "Raymond nemůže být naživu." tím si byl celkem jistý, neboť v té Brazílii také byl.
"Doktor." upozornila Calleigh.
Nechali dohad a počkali až k nim doktor dorazí. Slone se tvářil unaveně a ustaraně. "Poručíkův stav je nyní stabilizovaný, podařilo se nám hodně napravit způsobené škody na jeho orgánech, ale třikrát jsme jen oživovali, ztratil hodně krve a dosud není při vědomí, vyhlídky nejsou nejlepší, ale můžete ho vidět." Prudce se otočil a kývl na kriminalisty, aby jej následovaly.

28.01.2016 | DALŠÍ KAPITOLA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama