Kapitola 3.

9. května 2017 v 10:53 |  Poslední výdech
Slone zavedl návštěvu k pacientově pokoji, žaluzie byly zatažené, takže dovnitř neviděli, vpustil je tam rychlým ale tichým otevřením bílých dveří, avšak Delka zarazil a zavřel mu je před nosem. "Promiňte Ericu, na okamžik ještě s vámi musíme s doktorkou Woodsovou soukromě mluvit, jste jediný poručíkův příbuzný, kterého se nám podařilo najít, syn prý slouží v cizině."
"Jistě." Alexx? Co proboha… Eric kráčel za lékařem jako ve snách, obavy ho naplňovaly stále víc a víc, když pak spatřil ustaraný výraz na hezké čokoládové tváři bývalé kolegyně, pohár skoro přetekl, nebyl sto promluvit, jen udělal co mu řekli, posadil se vedle Alexx na kovovou erární židli a sledoval doktora Slonea, který zasmušile rozsvěcel stojan na prohlížení snímků a otevřel nějaké desky, napadlo ho, že je to asi velice zlé.
"Ericu," Alexxin tón se Delkovi ani trochu nezamlouval, znal ho a sám ho používal, když pozůstalým sděloval nejhorší zprávu. "Ericu, to zranění…. Vyšetření kvůli těm poraněním odhalilo jiný závažným problém, proto to trvalo tak dlouho, na sále už skončili před nějakou dobou, ale potřebovali si být jistí… než za tebou půjdou."
Delka ta slova vyšvihla znovu na nohy. "Závažný problém?" loupl očima po lékaři, i když během těch slov bedlivě sledoval jejich autorku. "Vy, vy… vy ten problém vyřešíte, že, bude to dobré, to jste si ověřovali, že. Uzdraví se, uzdraví."
Sloneův obličej se znatelně změnil, lékař odložil desky a pohlédl tomu nešťastnému muži přímo do očí. "Moc bych rád vám přisvědčil, pane Delko, ale nemohu." přešel ke snímkům na podsvíceném stojanu visícímu na zdi a vyndal si ukazovátko z kapsy bílého pláště a položil je na obraz složený z několika dalších menších, Eric sám o sobě chápal, že vidí mozek, nejspíš Horatiův mozek a instinktivně podezíral tmavé plochy z přílišné velikosti. Doktor hovořil co nejvlídněji, ale Delkovi to připadalo jako by mu bodal do srdce ostré čepele dýk, za každé slovo jednu. "Toto jsou, pane Delko, bohužel nádory, které sužují mozek vašeho švagra, v tomto stádiu nemoci se nedá nic dělat, nemyslím, že ho dosud nějak hodně nemoc okrádala o schopnost plnit své pracovní povinnosti, ale..."
"Ne!" Eric semknul pěsti, díval se na nádory tak silně jako by je chtěl z toho obrazu vypálit, vymazat, Alexx mu položila ruku na rameno. "A kdyby přišel dřív, tak..."
"Pane Delko, není to jen v hlavě, už se to…. Pane Delko." tohle se lékaři říkalo hodně těžce. "Hovořil jsem z jeho onkologem, ono se to zavčas zjistilo, jenže… se nemoc vrátila ve větším rozsahu než před tím, vše šlo dobře, pak se něco přihodilo a…. poručík kapituloval. I kdyby ho kolega léčil bez jeho souhlasu, nemělo by to žádný smysl. Poručík Caine to vzdal."
"Ne!" Ericovi se točila hlava, štípl se do ruky jestli nespí, bděl a hodně to zabolelo. "Co, co se přihodilo?" zachrčel.
Alexx promluvila nejsametověji co dovedla. "Zlatíčko, domníváme se…. Přihodilo se to, že zabili tvou sestru. Marisol zemřela a on pak..."
Delko cítil jak si zarývá vlastní nehty do dlaní, až do krve. "Ne!" ano, to dávalo smysl, proč jinak by Horatio Caine přestal bojovat. Eric se na špičce obrátil, teď hleděl Sloneovi do očí tak zblízka, že vzájemně vnímali dech toho druhého. "A když ho přiměju bojovat?"
Lékař se ani nehnul, smutek a beznaděj mu však naplnily kaštanové oči. "Podle snímků je příliš pozdě, lidská vůle dokáže zázraky, ta zranění nejspíš přežije, ale já…. Myslím, že se rozhodl a přes to nejede vlak. Argumentovat tím, že tu má lidi, kteří ho milují a potřebují jej, by stejně vedlo k jeho utvrzení, protože právě proto kapituloval, nechce, aby někdo kvůli němu ublížil dalším jeho blízkým, viděl co se stalo ženě… a dokazovat opak, že je sám a nikomu na něm nezáleží by vedlo ke stejnému závěru. Ovšem za zkoušku nic nedáte, třeba nakonec mu bude líto, že vás tu nechává a nedopustí aby takoví hajzlové jako zabili vaší sestru vyhráli."
Eric byl za tuhle upřímnost rád, další zaobalování pravdy do měkké peřinky by už nezvládl, potřeboval vědět jak na tom ve skutečnosti je a ne pojíst medu, který stejně brzy zhořkne v jeho ústech. "Kolik má času a můžeme udělat aspoň něco?"
Slone se maličko pousmál, asi se mu ulevilo jak statečně to Delko nese a jak rozumně se ptá, navíc mohl odpovědět celkem kladně. "Těžko se takové věci odhadují, ale já bych řekl tak…. Půl roku a existují rozhodně prostředky jak poručíkovi konec usnadnit ve smyslu toho, že nebude příliš trpět…. Tišící léky, tým mu pomůže s povinnostmi, bude moci patřičně odpočívat, potom ho můžeme i uvést do umělého spánku, ano dá se něco dělat."
"Výborně." V Ericovi to vřelo vzteky, žalem i bezmoci, ale tohle ho aspoň maličko povzbudilo, Horatio nemusí umírat v mučivých bolestech, je velká šance, že jen usne a nic neucítí. "Pokusíte se o léčbu?"
"Ne, budu respektovat jeho rozhodnutí a nemyslím si, že by chtěl promrhat čas zbytečnou nadějí, navíc… já ho na starosti nemám. Kolega ale určitě udělá maximům pokud by se poručík rozmyslel a rozhodl se pokusit ještě bojovat." Slone zhasl podsvícení snímků. "Běžte za ním, potřebuje vás."
Delko se otočil k odchodu, ale přeci jen se ode dveří ještě vrátil."Jaktože onemocněli oba?" myslel sestru a Horatia.
Lékař pokrčil rameny. "Teď co řeknu, Ericu, nebude znít moc profesionálně, ale já na takové věci vlastně věřím, kolegu napadla teorie, že…. Zkrátka… když někoho hodně milujete. Dokážete jeho trápení převést na sebe, možná proto ona se z nemoci vyléčila, prostě ji přejal, ulehčil jí od ní, nesli ten kříž společně, a skutečně podle záznamů, i on… se uzdravoval, plán byl zajisté se uzdravit a dělat, že se nic nestalo, vy a tým jste se neměli nic dozvědět, asi si prostě tu nemoc rozpůlili, jenže..."
"Ona zemřela." dopověděl Eric, připadalo mu že to řekl cizí hlas, ne jeho.
"Ano." přitakal lékař smutně.

28.01.2016 | DALŠÍ KAPITOLA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama