Kapitola 4.

9. května 2017 v 11:00 | M. Caine |  Poslední výdech
Ericu Delkovi se zase bortil svět, nestačila smrt jeho milované sestry, nyní umíral i Horatio, člověk nevýslovně blízký jeho srdci, nejen skvělý šéf a báječný švagr, který Marisol miloval nejvíc ze všech a nad všechno, ale také nejlepší přátel, kterého kdy Eric měl. Pár hodin po rozhovoru s doktorem Sloneem se poručík Caine probral a samosebou všechny ze svého týmu poslal do laboratoře. "Najděte toho, kdo zodpovídá za ty činy a vrazte jej do vězení, zachraňte bratra a přiveďte ho zpět, na ničem jiném nezáleží, nic jiného nechci." řekl. Poslechli, ale Delkovi se těžko myslelo na práci. Vpíjel prázdný pohled do Horatiovy zakrvácené a záchranáři potrhané košile, ale myšlenky mu utíkaly k malým místům na snímku švagrova mozku, tohle přece nemůže být pravda. Nebo ano? Ano, poručík přijde zpět do práce už brzy, nakonec nebyla zranění nejhorší, ale co bude dál? Stejně umře. Ne, ne, nemůže přece Horatia pohřbívat zaživa, plísnil sám sebe a aspoň oblečení převracel sem a tam, aby si Calleigh nevšimla, že není schopen nic vidět natož pracovat.
Ona ale odtušila, pochopila, že potřebuje k práci postrčit, nasměrovat myšlenky, tak kamaráda zapojila do svého uvažování. Rozložila fotografie šéfových zranění na tabuli a přibrala si na pomoc jejich soupisku s detaily.
"Než Natalia přispěchá s výsledky DNA, může se pokusit zamyslet nad tímhle…." pokynula dlaní ke své výstavce. "tohle nejsou typická zranění pro policisty, správně?"
Eric se nechtěl dívat, bolelo ho to, ale její zelené oči mu v mysli vypálily stín teorie, která dávala smyl. "Žádný polda by si takhle blízko nikoho nepustil, jsou to rány od nože a jedno lehčí střelné..."
Duquesnová spokojeně, že si rozumějí, přikývla. "Ano, Horatio někoho bránil svým tělem. Jednoho chlápka zastřelil, ale druhý dotíral a chráněnce mu vytrhl, možná během omdlení po úderu do hlavy, ale koho, co pořád mele o bratrovi? Není to jen tak. A to jako selhala zbraň? Došly náboje? Proč nastal tak těsný souboj?"
Delko zvráštěl čelo. "Rodina a tým." hlesl a sundával si plášť.
"Cože?" zamrkala Calleigh, asi věděla kam kolega míří, ale pro jistotu se zeptala, protože to vychrlil tak náhle.
"Dvě nejdůležitější věci pro Horatia Cainea, jdi za Natalii pro to DNA, pokuste se pak najít něco co by nás dovedlo kam jeho bratra odvlekli a kdo to vlastně je." Vyvalil se ze dveří jako velká voda a nedbal toho, že se ho Calleigh ptá kam tak letí, ale nedoběhl daleko, málem do někoho vrazil. "Horatio? Co tu sakra děláš, musíš odpočívat, je brzy po těch zraněních..."
Poručíkovy modré oči se zableskly onou caineovskou paličatostí, jeho hlas zazněl šéfovským tónem, Eric věděl, že s ním nepohne. "Budu se jen dívat, dohlížet na vyšetřování a šetřit se… ty víš, Ericu, že mám málo času a já ho nehodlám proležet v nemocnici. Dám pozor na stehy a sem tam se tu natáhnu na gauč, ale budu tu, prostě budu." Dovětek: A ty ani nikdy jiný s tím nic neuděláte, nezazněl, přesto visel ve vzduchu jako velký tlustý vykřičník.
"No, dobře." Delko tedy couvl. "Ale zůstaneš tady a velí Calleigh, jasné?" ne však úplně. "Jasné? Vím jak to s tebou je, ale přece nechceš umřít dřív kvůli zanedbaným zraněním, ne? To ti říkám jako tvůj švagr, já mám o tebe strach." semknul pěsti a provrtal Cainea naléhavým pohledem. "Jsi po dost závažné ráně do hlavy a potloukáš se tu po laboratoři, hm? Nejsi nezničitelný."
Poslední věta vyzněla zle, Delko se obával odměřené reakce, ale vlastně jí nelitoval, nechtěl, aby Horatio umřel dříve než bylo nezbytné, měla ho zabít rakovina ne jeho paličaté ego a ochranitelství vůči rodině. Navíc dokud Caine žil, žila i naděje, že třeba ten boj vyhraje, byť by si ji musel vyškrábat zpoza vlastních nehtů jako nějaký vzorek pro vyšetřování, víc nic.
Horatio však promluvil klidně a co nejlaskavěji dokázal, položil švagrovi horkou pevnou dlaň na rameno. "Ericu, jak jsem řekl, budu se jen dívat, dovezl mne doktor Slone a přece víš, že máme v baráku lékaře po celou směnu."
"Patologa." protočil panenky Eric a zadusil náběh na záchvat smíchu, tohle přecijen vyznívalo hodně vtipně a dvojsmyslně. "No, dobře, doktor Loman běhá po schodech jak kamzík, byl by tu v mžiku, věřím ti. Nechme těch dohad a raději mi řekni jestli holky najdou v sytému fotku tvého bratra, abychom mohli rozjet pátrání se vším všudy"
Horatio si sáhl do náprsní kapsy čistého saka, které si vyprosil od Alexx, aby mu je vyzvedla z domova, než s doktorem Slonem vyrazili do laboratoře, a vytáhl malý snímek, maličko už ošoupaný. "Eh, tak to nevím, ale jednu mám." zahleděl se chvíli na obrázek, pak jej Delkovi podal. "Jediný, který mi zbyl, Ericu. Jmenuje se… Nicholas a… narodil se v 80. letech."
Delko hleděl očarovaně na fotografii tmavě ryšavého mladíka s tmavými brýlemi, který vypadal jako Horatiovo mladší já, ta podoba byla fascinují. "Jak dlouho o něm vlastně víš?"
"Ne moc dlouho." Caine sledoval svůj odraz ve skle šikmé okenní stěny na chodbě jejich pracoviště a do hlasu se mu vkrádal smutek. "A vlastně ani nevím, zda je to můj bratr… bylo mi.. 29… a podívej se na tu podobu."
"Najdeme ho, Horatio." Eric se otočil na špičce, že půjde pokračovat ve vyšetřování, ale šéfova paže jej zarazila.
"Je skoro slepý, Ericu. Nejspíš téměř nic nevidí… a ten vrah je schopný všeho, já jeho komplice zabil, to ho ovšem nezastaví, druhého muže zavraždil on a ve brutálnosti si klidně zadá z Lecterem, rozumíš? Byl to litý boj až do prázdných zásobníků, než jsem si svůj vyměnil musel jsem vlastním tělem Nickiho bránit, proti výpadům nožem, pak jsem již neměl možnost… buď bych trefil bráchu nebo….. prostě ho odvlekl."
"Viděl jsem fotky z místa činu." ubzepečil Cainea Delko a vyklouzl z jeho lehkého sevření. "Nicholas bude v pořádku, ať už to je tvoje co chce, přivedeme ho zpátky, uvidíš. Vrah si myslí jak je chytrý, ale my jsme chytřejší. Dostaneme ho."

28.01.2016 | DALŠÍ KAPITOLA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama