Kapitola 5.

9. května 2017 v 11:04 | M. Caine |  Poslední výdech
"Čas letí a my nemáme nic." Posmutněl si Delko a přemlouval se, aby nešvihl s důkazním materiálem moc silně o stůl. "Teda, co se týče toho kam odvlékl pachatel Nicholase."
"Vlastně ani ne!" Než Calleigh stačila cokoliv odpovědět vletěl do místnosti jako čerstvě vystřelený projektil doktor Lomen, místní patolog a zamával jim před očima svou zprávou. "No co?" pousmál se. "Co na mě tak koukáte? Byl jsem zkontrolovat našeho nezmara, tak jsem to přinesl."
Ericovi zasvítila očka. "Tome, máte dobré zprávy?" a už se natahoval pro složku.
"Ano." přikývl lékař a nechal si jí vzít, trochu se zhoupl na patách, sepnul si ruce za zády a potěšeně, že přišel na něco, co oni ne, začal vysvětlovat. "Podle zubních záznamů je... ten zabitý číslo jedna, ten co ho tak krutě zmasakroval podezřelý… jmenuje Gaston Fryman, psychoterapeut, moje teorie se dovtipuje, že mu ten zlosyn vběhl přímo do sezení a Nicholas Caine patří mezi pacienty, ale ověřit si to musíte sami."
Calleigh už ale od slova "Psychoterapeut" ťukala rychle do svého pracovního laptopu, její štíhle prsty tančily po klávesnici a píp vyskočila zrovna tabulka tak zase Delko se nedostal ke slovu, protože ho předběhla s ráznou odpovědí. "Jistě a trefa do černého, GF v Nickově diáři ukazuje na terapeuta Frymana." Horatio věděl, kde příbuzný bydlí a dovolil Ryanu Wolfeovi jeho byt projít, aby získaly nápovědy, vyplatilo se, Nicholas se určitě hněvat nebude, protože pochopím proč tam byl kriminalista vpuštěn.
"Díky Tome." dokončil Eric s úsměvem plným úlevy, že aspoň někam se dostali. "Nepomůže nám to asi nějak hodně, ale pokrok to je.
"Není zač." Tom Lomen odcházel nadmíru uspokojený, ale ještě raději by viděl, kdyby jim mohl dát něco lepšího, toho slepého poručíkova bratra neznal a přece se o něj velice strachoval, dokončil prohlídku oběti brutální vraždy a pochopil, že doktor Fryman nebyl žádné tintítko, i tak skončil jak skončil, co teprve nevidomý věchýtek, drobný mužík postavy puberťáka?
Horatio strčil do kóje ryšavou hlavu. "Lehčí autonehoda, sražený chodec odpovídá Nicholasově popisu jděte! Rychle!" Normálně by řekl: Jdeme. Ale slíbil lékařům, že neopustí laboratoř, takže jen modrýma očima popostrkával své kolegy naléhavým pohledem.
Duquesneová a Delko běželi k vozu, co jim nohy stačily. "Utekl mu?" zavěsila do mlčení pro lepší dýchání kriminalistka zvědavou otázku.
"Možná!" Eric doslova vskočil do dveří Hammeru, které hbitě přibouchl a skoro okamžitě nastartoval. "Nejspíš."

28.01.2016 | DALŠÍ KAPITOLA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama