Kapitola 6.

9. května 2017 v 11:10 | M. Caine |  Poslední výdech
Zabrzdili. Eric vyskočil z auta tak zběsile, že dveřmi nebývale bouchl, běžel k sanitce a málem sejmul odcházejícího strážníka, prudce zastavil až úplně u toho vozidla. Mladá zdravotnice zrovna měřila tlak zraněnému, který se trochu třásl ale až na malé oděrky vypadal v pořádku, ano, ten postrádaný bratr s fotografie, nebo ne? Dával hlavu stejně na stranu, jako Horatio, sice neměl ryšavé vlasy, ani modré oči, ale ta podoba, byla zřejmá. Žádný bratr. Pousmál se Delko pro sebe a opřel se vedle mladíka. Zdravotnice odtušila co se po ní chce a s laskavým úsměvem na malých úzkých rtech odešla za kolegy.
"Ahoj, jsem Eric Delko, z kriminálky, ty jsi Nicholas Caine? Horatiův bratr? Víš já jsem vlastně..."
"Jeho švagr." Mladý muž pokrčil rameny a zatvářil se omlouvavě. "Vyprávěl mi o tobě."
"V pořádku… ehm… víš..." Eric vůbec nevěděl odkud začít. Vidí? Nevidí? Pustil ho ten chlap? Utekl mu? Bylo by možné, aby slepec zabil takovou bestii jako je ten násilník a vrah? "Víš, vyšetřuji ten případ a potřeboval bych, abys..."
"Nemyslím si, že to je můj bratr." Nicholas zdánlivě ignoroval, co mu Delko říká, ale oba dobře věděli, že je vše maximálně provázané.
"Ani já ne, vím co vidím." usmál se Eric, pak toho litoval, protože Nicholas možná nevidí a tohle se mohlo zdát nezdvořile. "Promiň, nemyslel jsem to tak. Jak dlouho Horatia znáš?"
To pokrčení rameny Delko znal důvěrně dobře. "Jen 17 dní. Narazili jsme na sebe náhodou, občas konzultuji pro laboratoře, přidělili mně sem, nemyslím si, že naschvál, to příjmení není výjimečné…. Taky věděl co vidí… ale neměli jsme moc času si pořádně promluvit, nechávali jsme to na dobu po formalitách."
Ericovi se náhle zatočila hlava, vzpomněl si na ty skvrnky na Horatiově snímku mozku a došlo mu, že si zjevně povídá s jeho synem, který netuší, co se stane, pocity přemohl profesionálním přístupem, ale zůstávali v něm dál. "Co ti řekl lékař? Musíš do nemocnice?"
"Ne." zavrtěl hlavou Nicholas a seskočil z kraje sanitky, vydal se přímo k Ericově Hammeru. "Můžeme jít klidně hned sepsat výpověď a udělat testy DNA."
Eric ho chytil za paži, aby mu pomohl. "Jistě, jak chceš." pomyslel si, že Nick slyšel kde zaparkoval a tak šel tím směrem, ovšem v koutku duše ho vyděsilo, že na testy DNA jen pomyslel. Když se konečně oba usadili na sedadlech, zapnuli si pásy a oživený motor auta zapředl, odvážil se kriminalista zeptat. "DNA? Nemluvil jsem o nějakém DNA."
Krátká odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. "Ale myslíš na něj od chvíle, kdy jsi mě spatřil."
No, Delko musel uznat, že v tom se mladší Caine nemýlil. "Pravda, vrtá mi hlavou jak jste si s Horatiem podobní, nevěřím v tom, že jsi jeho bratr, spíš..."
"Syn."
"Jo, přesně. A myslím, že to on ví, ale nechce si to připustit, tvoje datum narození je tak na hranici, že to klidně může být obojí a on by …. spíš… ve své situaci…." a je to tady, zase ty nádory pomalu usmrcující Horatia Cainea, Eric na ně nechtěl myslet. "Ale ty… máš… bratra…. Jmenuje se Kyle… a brzo přijede."
"Já vím."
"Víš?"
"Ano, stačili jsme si říct o Kyleu Harmonovi."
"Aha, no príma." Ten neodbytný pocit, že mu Nicholas vidí až do nejtajnějších koutu mysli se Delkovi příčil, ale nebyl sto s tím něco udělat. Cestou do laboratoře oba muži už nepromluvili.
Až u dveří se Nick ozval. "Něco málo vidím, dost na to, abys mně nemusel vodit za ruku. Jen se špatně orientuji v cizím prostředí, nikam teda netrefím, ale obyčejně nezakopávám a nevrážím do věcí. A klidně se ptej, na tohle ses chtěl zeptat celou dobu, můžeš klást takové otázky, já nekoušu."
"Díky." Ta úleva byla znatelná. "Já, já, moc často nejednám s lidmi, kteří mají nějak… poškozené smysly, promiň."
"To nic."

28.01.2016 | DALŠÍ KAPITOLA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama