Kapitola 7.

9. května 2017 v 11:14 |  Poslední výdech
Ve světle výslechové místnosti CSI laboratoře chytaly modré oči poručíka Cainea zvláštní smaragdový odlesk, nezapomněl ani na okamžik na svůj profesionální tón, přesto do svých slov dával příměs jemnosti jako kdyby hovořil s někým, kdo by potřeboval tuto substanci pro uklidnění při střesu z vyslýchání, s osobou známou, jeho srdci blízkou, které nechtěl přidělávat další obtíže. "Nicholasi. Ehm… jsem rád, že jsi v pořádku, ale musíme se k tomu všemu ještě vrátit, dobře?"
Mladší z Caineů se zatvářil mírně dotčeně. "Jistě." ale nevyřkl co se mu dralo na jazyk: Já přece vím jak to chodí při vyšetřování a u výpovědi svědků, vždyť pro takové týmy jako je ten tvůj konzultuji už několik let.
"Fajn, ehm, Nicki… vím, že jsi těžce slabozraký, ale pomůže nám každý detail, to ovšem ty víš sám dobře, je to tak? Co nám můžeš říct k tomu útěku? Ten chlap tě asi nepustil, že ne? Nebo ano?" Horatio se posadil na kovovou židli, aby dovolil svému tělu odpočívat, položil si paže na stolek a nastražil uši, probodávajíc příbuzného nedočkavým pohledem kriminalisty vyčkávající přísun dalších stop.
Mladík zavrtěl hlavou. "Nepustil. Když si odskočil zatelefonovat, prohlédl jsem si pořádně místnost kam mně zavřel, bylo tam docela šero a páchlo to tam po návnadách na krysy a hnilobou chycených nebožáků tlejících v dutinách zdi, jedna stěna sloužila jako malá výstavka loveckých trofejí i s lukem, který je zabil, ten muž si zjevně jako detektiv Delko myslel, že jsem úplně slepý a povolil ve své obezřetnosti vůči mně, jakmile se vrátil, zkontroloval kořit a se smíchem, že světlo stejně nepotřebuji zhasl, dodal posměšnou frázi teenagerů: Šetři světlo na Vánoce a zase někam odběhl, mlel si pro sebe, že má hlad, tak asi se najíst, jeho kroky těžce mizely po dubovém schodišti, pak zapadly nějaké dveře, moje samozřejmě zamkl, ale já byl připravený, pohybovat se ve tmě pro mě není taková katastrofa jako pro většinu ostatních lidí, nahmatal jsem luk a sňal jej ze zdi, byl těžký, vypadal bytelně, toulec s šípy visel vedle něj, nabil jsem a když jsem uslyšel pomalé známé kroky v kanadách a mumlání toho chlapa pro sebe, že mi víc než kus pečiva a vodu nedá, natáhl jsem tětivu na konečný odraz, když vešel, vystřelil jsem, světlo z chodbičky mně oslnilo, ale neminul jsem, než se maník vzpamatoval, přeskočil jsem ho a upaloval směrem pryč, kudy jsme přijeli, nepamatuji si cestu, ale vím, že mně hřálo slunce do levého ucha, teď do pravého a nebyl jsem tam ani hodinu, takže rozhodně jsem se nemohl moc mýlit, pořád rovně, pořád pryč, nakonec jsem narazil na tu hlavní silnici, ze které jsme sjeli, vím to, protože jsem poznal tu značku se zvířetem, jenomže jsem se na komunikaci vrhl moc zhurta jak jsem byl vyděšený a místo, abych si toho řidiče stopl tak jsem mu skočil pod kola, on naštěstí už brzdil, proto se nic moc nestalo."
Calleigh zapisovala, s úsměvem sykla, že má vše. "Parádní výklad, jsi skvělý svědek." dodala familierně.
Poručík přikývl. "A jsi moc statečný, poslyš… myslíš že jsi..."
"Ne, nezastřelil, určitě ne, takový plán nebyl." Nicki si nevšímal udivenému pohledu Delka s Wolfem a pokračoval. "Myslím, že to koupil do paže, jen jsem využil momentu překvapení."
Eric zvedl obočí. "A do ramene jsi ho chtěl trefit, nebo..."
"Ano chtěl, já jsem buddhista, nezabíjím lidi, použil jsem jen takového násilí jaké stačilo, abych unikl, nebylo nevyhnutelné, abych toho muže zabil, neshledal jsem k tomu důvod." Nicholas obrátil znak někam za kriminalisty. "Násilí plodí jen násilí."
Horatio se pousmál. "Koupil, dobře, mluvíš jako jeden z nás." imponovalo mu to, čím více se na mladíka díval, tím lépe chápal, co si nechce připustit a nemohl se dočkat až mu Valera testy DNA podezření potvrdí.
"A má mušku jako jeho otec." usmál se Eric, ale hned jak to z něj vylétlo, tak toho litoval, omluvně se zabořil do oceánu Caineových očí. "Promiň Horatio, to mi jen tak uklouzlo, říkal že je to..."
Poručik jen vlídně pokrčil rameny. "Ano, ale dodal jsem, že si jistý nejsem, na tomhle něco být může, až na to, že podstata tvé myšlenky se skví v rozdílném důvodu těch schopností, co ty na to Nicholasi?"
Mladší Caine přikývl a vráska z jeho čela zmizela, jak se uvolnil, ke slovu se však nedostal, Duquesneová ho totiž předběhla. "Zenová lukostřelba." Tak mu nezbylo nic než jen opět souhlasně zakývat hlavou.
"Počkej, to mi něco..." podrbal se Wolfe na bradě.
Calleigh spokojeně pokračovala. "Zenový mistři dokáží, Ryane, zasáhnout terč, který je od nich vzdálený tak že jej nevidí nebo se trefit do středu i poslepu, že?" konec věty patřil jejich očitému svědkovi, ten se jen souhlasně zakymácel, nechtělo se mu něco na to říkat, nebylo totiž co, kriminalistka vyřkla vše podstatné.
"Páni." Ryan a Eric zakouleli naráz očima jako jeden muž. "Hmmm, dobrej!"
Ale letmý pohled na hodinky Horatia popíchl, nesměli dále ztrácet čas klábosením. "Jsi šikulka Nicki, ale co ten muž? Můžeš nám ho nějak popsat?"
"Předně bych rád upozornil, že sice dobře vidím z blízka obličej člověka, ale nemám na ně moc paměť a k ideálnímu úhlu dochází zřídka, avšak určitě bych poznal jeho hlas…."
"No, na rozpoznávání hlasů jsi specialista." pokrčil rameny zas Horatio, Wolfe a Delko se na sebe podívali.
"No jo… no a co se týče jeho samotného." Nedal se vyrušit Nicholas Caine a konverzačním tónem pokračoval. "Cítil jsem z něj zem, hlínu, heřmánek, trávu… no prostě divoce rostoucí záležitosti někde na louce, jeho dlaně byly drsné, od práce, ale ne dlouhodobé, spíš jako když třeba jen pár hodin ryješ nebo děláš s lopatou, vzniknou mozole, ale od momentální práce, ne ty co mají lidé, kteří se s tím živí, předpokládám že si nedávno máknul, když něco kopal, vzhledem k tomu, že se příměsí stala nepopíratelná vůně čistidla, desinfekce a bělidla, tak možná někomu kopal hrob, do kterého nyní sám spadne. Používá levnou kolínskou, voňavku pro pány, ale ne tak často, spíš sportovní deo, ta firma vyrábí i krémy na ruce, ten syčák si s nimi ale leštil boty, byl vysoký jako..." no co, Nicholas se rozhodl nečekat na nějaké hloupé testy DNA, nahnul hlavu na stranu typicky pro poručíka Cainea a myšlenku dopověděl. "… jako táta, ale jeho vlasy byly určitě špinavě blond, do telefonu hovořil Rusky, s rumunským přízvukem, který se naučil nejspíš v Bělorusku. Co povídal do aparátu netuším, rozpoznám jazyk ale ne význam, Rusky nerozumím tak dobře, abych věděl."
"Při 8 jazycích skutečných a 3 třech fiktivních, plus latina se znakovka jsi myslím omluven." Mrkl Horatio na svého syna, i on se rozhodl nečekat na testy.

28.01.2016 | DALŠÍ KAPITOLA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama