NKD: 1) Prolog

9. května 2017 v 18:44 | M. Caine |  Na konci duhy

Další noc, další šichta, měsíc visel nad Vegas jako němý svědek všeho co se pod ním odehrávalo, nic nenasvědčovalo tomu, že by se směna nějak vymykala těm předchozím z tohoto celkem nezáživného týdne.
Nick Stokes z lasvegaské kriminální laboratoře řídil své služební Denali k dalšímu místu činu, dnes mu sekundovala kolegyně Morgan Brodyová, protože Catherine s Gregem si užívali zajímavé školení a byli mimo město. "A ty fakt věříš, že na konci duhy je poklad?" zasmál se.
Ona si odhrnula z očí blond hřívu, která se jí nahrnula dopředu, když zvedala z nízkého stojánku svůj druhý šálek černé kávy z automatu. "Chci tomu věřit, Nicku. Chci věřit, že existují zázraky, poklady, že duha není jen iluzí a že není jen to zlo, co každý den vidím v práci."
"Na tom něco je." Připustil Stokes a prudce zahnul doprava, blížili se pomalu, ale jistě k cíli. "Miluješ ho." Dodal škádlivě. "A když sis to uvědomila, začala's přemýšlet takhle."
"Jak takhle?" Morgan se modlila, aby nezrudla moc výrazně, aby to tma kolem dokázala zamaskovat.
"Romanticky." Nick zastavil vedle policejního auta, u malého domu, který za dne musel být moc hezký, vypnul motor a začal vystupovat.
Brodyová vesele vyskočila z vozu. "Jo, miluju Grega, stačí?" Zasmála se. "Žádám o převelení na den, abychom byli spolu, nedělám si starosti s tím, že mi David bude chybět, protože zaprvé je workoholik a za druhé...."
Stokes popadl svůj forenzní kufřík a zabouchl dveře. "Zadruhé, vaši rodiče spolu chodí, vidíváš ho často, stejně jako jeho matku, jste cáklý pár nevlastních sourozenců, já vím."
Tím ovšem rozverná debata skončila, protože jim vyšel naproti kapitán Brass, tvářil se rozpačitě, nahodil výraz typu "Tohle se mi říká těžko", ale nahlas začal odlišně. "Hele Nicku, vůbec mi to s toho hlášení nedošlo, tohle příjmení je tady dost běžný, až když ten muž trval na tom, že chce tebe a ukázal mi průkazku tak... a když jsem si poslechl záznam... dobře si kamaráde promysli jak s tímhle případem naložíš, protože tohle je síla. Možná nic neprovedl, možná svýho amanta zabil, protože mu zahejbal, každopádně... připrav se, od začátku to bude nepříjemný."
Brodyová zvedla obočí. "Chtěl výslovně Nicka? Ten co to ohlásil?"
"Přesně. No pojďte, řeknu vám uvnitř o co jde." Brass ustoupil trochu stranou a jedna z vrásek na vysokém čele se mu vyhladila jak změnil výraz na profesionální. Hovořit začal už cestou, když prošli hlavními dveřmi do malé předsíně. "Majitel domu zavolal na policii, když ve své ložnici našel zastřelenýho chlapa, jasný? Hned se mi na tom maníkovi něco nezdálo. Okamžitě mi dali záznam, protože... ten chlap, mluvil naprosto klidně..." kapitán zabrzdil mezi futry do jídelny a vytáhl z náprsní kapsy štíhlý přehrávač s zaoblenými hranami a stiskl tlačítko play. "Když jsem si ten záznam poslechl mrkal jsem na drát úplně od začátku, je to ukázkový."
Nick s Morgan našpiclovali uši. Povědomý hlas po představení se a udání přesné polohy pokračoval popisem trestného činu, jako z učebnice.
"On oznámil..." Brodyová polkla. "...muž zastřelený asi devíti milimetrovou ráží, z velké blízkosti... a ještě osvětlil proč si to myslí... to jako vážně... lem kolem... poukazuje..." Zavrtěla hlavou.
Brass schoval přehrávač zpět a rozhodil rameny. "Přesně, našel mrtvýho chlapa ve svý posteli a podal expertízu, místo toho aby se hroutil dispečerce do telefonu, žádný emoce, byl úplně klidněj."
"To nemusí nic znamenat." Zavrčel Stokes nevrle. "Kde to je?"
"Nahoru po schodech a pak vlevo.... Ale obvykle..."
Nick Brasse přerušil v půli věty, protože její pokračování znal. "Co, obvykle je takový člověk podezřelý? Prokristapána Jime, copak máme obvykle hlášení od balistickýho specialisty? Jsou cvičený aby byli klidný. Nic kolem zbraní by je rozhodit nemělo. To je třeba prevence, protože... zas to tvoje slovo... OBVYKLE... v takovým situacím, kdy se tohle stane výhodou, moc není, ale... proboha Brassi!"
"Možná přehodil na pracovní výhybku, protože je v šoku." Zkusila Morgan pomoct.
"Děkuju." Nicka to uklidnilo, aspoň k tomu to mělo cenu a vrátil hlas do normální hlasitosti.
"Musíš bejte nestranej, nebo ten případ předej denní směně." Stal si na svém Brass tvrdošíjně. "Můj policejní nos mi říká, že ON toho svýho amanta zastřelil."
Stokes máchl rukou a vydal se ke schodům. "Ale prosím tě, vždyť ani nevíš jestli to JE jeho amant... z případu Robbinsových by ses měl poučit... doktor toho chlapa v jeho posteli nezabil, ani jeho žena ne."
Brass něco na něj ještě volal, ale kriminalista ho nevnímal, vystoupal nahoru a na odpočívadle nedaleko ložnice našel policistu a kolegu, kterého vídal každou směnu, měl velkou radost z jeho návratu z denní, tohle mu drásalo srdce, nakonec to možná budou vyšetřovat oni... ponižující pro... "Ahoj Bobby, ahoj Mitchelli."
"Ahoj, dám vám chvilku, ale budu stát kousek..." prohlásil důstojník a na tmavé tváři mu zahrál nešťastný obličej, poodstoupil, ale zůstával na dohled.
Bobby Dawson, jejich přední expert na zbraně, seděl schlíple na odpočívadle a košili měl celou od krve, červené fleky se dosti vyjímaly na barvě slonovinové kosti. "Nicku." Vzdychl, oči se mu leskly a byly plné obav, balistik vypadal jako hromádka neštěstí.
Stokes si k němu přisedl. "Víš jak to chodí... musíš do laboratoře, odevzdat šaty, máš je od krve, podat hlášení.... Výpověď... asi tě suspendují...."
"Proboha Nicki!" Dawson pevně semknul víčka a zase rychle oči otevřel. "Já vám... nám... zavolal, já to nahlásil..."
"První na místě činu... rovná se podezřelý...." Stokes cítil na srdci veliký kámen, zvažoval zda by Bobby byl schopen někoho zabít, ten kdo má rád zbraně... možná. "Prověřujeme je vždycky, přestože o tom většinou vědí, takovej je náš běžnej postup."
"Jistě Nicku," připustil balistik nešťastně. "ale každý není z laboratoře, není forenzním expertem, copak mi nevěříš? Chodíš denně na balistiku, kde jsou funkční zbraně... můžu tě zabít, kdy se mi zachce... kohokoliv z vás... ale víš proč to neudělám? Jednoduše proto, že já se snažím střelce chytat a ne se jim stávat... považuji zabíjení lidí za špatné a proto tu práci dělám. Jak dlouho spolu pracujeme, Stokesi? Kapitán se rozhodl, ale nečekal bych že i ty..." skoro to vypadalo, že začne natahovat moldánky. "... a já se k vám vrátil... aby jste mě potopili? Za více jak dvacet let věrné služby..."
Nick už stál a odešel několik kroků, avšak cosi uvnitř něj ho zarazilo, došlo mu co vlastně dělá, obrátil se a pohlédl do té vždy tak laskavé tváře.
"...vždyť já nikoho nemám, jen vás, vy.. laboratoř jste moje rodina."
Stokes se vrátil a znovu se posadil. "Jsou to předpisy, Bobby, musejí se dodržet, ale samozřejmě, že ti věřím."
"Jsem zmatený." Dawson se vyšvihl na nohy, někde honem sebral svůj obvyklý klid, ale pořád se třásl. "Kapitán je přesvědčený... a já nevím co bych jiného říkal, protože nic jiného nevím, než co už ví. Kolik lidí odsoudili, protože se detektiv z vražd rozhodl? Hm?"
Nick zase jen máchl rukou. "Musím zůstat nestranný a držet se důkazů, ale je potřeba z něčeho vyjít, dokud mi fakta neukáží jinak, držím presumpci neviny u každého, ale mám-li být upřímný, jsem připravený názor okamžitě změnit, což je dobře, moje práce to tak vyžaduje, na druhou stanu taky nemám předsudky, Brass asi jo. Neboj se, pokud jsi nevinný, tak laboratoř tě s toho vyseká, protože najdeme důkazy co tě podpoří a dosvědčí tvou nevinu a na nich záleží, ne na Brassovi. Uzavře případ, dá na něj štempl, ale nepůjde proti rázným důkazům, to by prohrál. Krom toho... myslím, že změní názor až mu důkazy ukáží pravdu. Není to zlý člověk."
"Jen buď nestranný..." Dawson potřásl hlavou. "...vyjít z presumpce nevinny je to, oč jsem tě žádal... ale snadno se ti řekne, neboj se... jsem gay, Nicku!"
"A?" Stokesovi opravdu souvislosti nedocházely, chápal, že v tom Brass vidí zádrhel a podvědomě to u něj vyvolalo předsudky, které ovlivnily jeho úsudek, ale pro Nicka na tomhle nezáleželo. Informace ho trochu zaskočila, její přímost a nahota ho sice mírně vykolejily, takhle bez obalu a nahlas... ale pohled na toho muže se pro Nicka nezměnil. Pořád ho měl stejně rád a pořád si ho stejně vážil.
"A? No... a v tom je zakopaný pes... jsem zvyklý, že na mě lidé koukají skrze prsty." Bobby by si založil ruce na prsou, ale nechtěl poškodit důkazy. "On se rozhodl. Rozhodl se, že jsem gay, co zabil přítele... třeba proto, že mu zahýbal, protože jsme úchylové, proti přírodě... Mitchi!?"
"Jo?" Důstojník opatrně přistoupil, v očích otazníky.
"Brass určitě chce, abys mě odvezl na stanici, tak jedeme." Dawson se sám vydal ke schodům, po očku sledoval jak jej oba muži doprovázejí. "Je to jako rána pod pás. Kapitána Brasse jsem si vážil, a vím, že nebude sám ve svém přesvědčení. Já přece rád střílím ve volném čase, jsem gay a ten chlap leží v mé posteli, kde jsme se... to je fuk."
Nick se zamračil. "Já se k němu nepřidám." Bobby Dawson odjakživa byl tichý, málomluvný, uzavřený, muselo ho to všechno pořádně rozhodit, že skoro nezavřel pusu, Stokes se mu nedivil. "Ty jsi s ním spal? S obětí." Dvojznačnost otázky Nicka pozlobila, trochu to vyznělo jako by se ptal na Brasse.
"No jo no." Dawson se pomalu vracel do své mlčenlivosti, Stokesův příslib ho nejspíš uklidnil. "Měli jsme poměr, před několika měsíci, ach jo. Nechci, aby celá laboratoř probírala moje soukromí." Zatvářil se jako štěně které nevědělo co si má počít, když se poprvé dostalo ke schodům a jeho oblíbený míček po nich seskákal dolů, tímhle pohledem Nicka probodl. "Jenže je to podstatný pro vyšetřování."
Stokes pokrčil rameny. "Řekl's že jsme rodina, zůstane to v rodině."
"Pokud nedojde na soud." Přikývl Bobby.
"Ne, nedojde, tohle je standardní postup, jen ověřujeme co se nám samo nabídlo." Nick cítil jak se mu v krku utváří knedlík, Dawson ho mohl houpat, přesně tohle mohl mít připravené, získával čas, spoluprací, hereckými výkony... pak to na někoho hodí. "Mnoho lidí, co zločin oznámilo jsme pak vyšetřovali a byli viní, vždyť to znáš. Většina, ale ne a jen se potvrdila pravdivost jejích slov. My prostě být opatrný musíme, kámo. Mysli si třeba, že je to Hodgesova hra..."
Bobby se za tu dobu zatvářil klidněji, dokonce se zastavil a naznačil, že Nickovi pokládá ruku na rameno, akt nedokončil jen proto, aby ho neumazal od krve. "Díky Nicku... tam jsem nikdy nikoho nezabil, ale vyšetřují mě v těch scénářích každou chvíli."
"Jo, nemáš zač. Hoď se do klidu, nohy hore, odkroutíme co musíme a pak se vrhneme na vyšetřování pořádně... najdeme skutečného vraha." Stokes ale jasně vnímal jak na něj vnitřní hlas křičí, že Brass se nikdy nemýlí. Obával se, že se chystá sednout na špek zabijákovi.
"Ty mi ale nevěříš úplně." Dawson do kriminalisty zdá se, že viděl. Nic mu neuniklo.
Nick zavrtěl hlavou. "Promiň."
"To nic, tamto nahoře ber, že mi ruply nervy, je tvá práce být podezíravý." Tak tenhle tón Stokes znal z balistiky, váhal jestli je jeho přítomnost dobré či špatné znamení. Skočila psychologická hra na city, nebo se Dawson konečně sebral a začal myslet jako kriminalistický expert a ne jako uzlík nervů a ustrašený teploušek?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama