ZVOH: Prolog

9. května 2017 v 22:17 | M. Caine |  Zahrada v oku hurikánu

Prolog
"Dnes večer zasáhne Las Vegas bouře..." "... připravit na možnost zákazu vycházet...." ".... dostatečná zásoba baterií...." ".... společnosti očekávají blackout, ale dušují se že..." Sanders přepínal ovladačem kanály televize v odpočinkové místnosti laboratoře, před chvílí se vrátili z terénu, říkal si, že zkontroluje situaci, když nastoupili na směnu, vítr ušel a bouřka ještě brumlala zdálky, teď cestou se počasí začalo horšit.
Hodges hodil na stůl pytlík svých oblíbených křupek a švihl po Gregovi pohoršený pohled modrých očí. "To bude všude stejné, klidně to můžeš nechat na jednom programu, takhle s toho nebudeš mít vůbec nic." a v duchu se vrátil ke svým analýzám. "Jste tu nějak brzo." řekl to spíš pro sebe než Sandersovi. Pečlivě si vychutnával brambůrek.
"Vadí ti, že ti nesem práci?" Grag vypnul televizi a prudčeji pustil ovladač na stůl po jeho skleněném povrchu doklouzal až k trasologovým čipsům.
Hodgese to namíchlo nebo spíš popíchlo, nedal to na sobě znát. "Ne, vůbec ne, šlo jen o konstatování, aby řeč nestála." sebral pytlík ze stolu, jakoby mu ho někdo chtěl vzít, vypadal, že studuje obal, skutečnost klamala, nepotřeboval to, byl zcela obeznámen s každým písmenkem. "Mediální hysterie." dodal jakoby mimo mísu.
"Cože?" Sanders zatlačil pocit, že si připadá jako idiot, protože něco nechápe až na dno své mysli, tohle se mu stávalo často, když s Hodgesem mluvil, od té doby, co se potvrdilo jeho podezření, že trasologa Bůh obdařil extrémní inteligencí, bojoval Greg mnohdy s úzkostí z toho, že nerozumí, protože na Hodgse inteligencí nestačí. Grissom ho sice uklidňoval, že se trápí zbytečně, protože k vysokému IQ patří i nepraktičnost a proto formulace někdy vázne.
Hodges přes hranu pytlíku čipsů trpělivě dovysvětlil: "Přehánějí, aby měli drama, třeba to tak hrozné nebude. Trochu to zafouká, zaburácí, zaprší a tím to skončí." Sám v to doufal, neboť nerad nechával svého kocoura v bytě, když se za okny spouštělo hotové boží dopuštění, o tom pomlčel. Taky pomyslel na svou matku.
"Aha, v tom snad máš pravdu." Grag vstal a vyndal si z lednice pití, věc pro kterou si vlastně šel. Za odpovědi kolegy "Já mám vždycky pravdu... teda skoro vždycky...." se zarazil, tohle nesnášel, ale možná že ho víc štvalo, že je to pravda, na všem, na čemkoliv co řekne se dá najít důkaz to podporující, zachytí jádro pudla a i když v detailech se třeba ocitne vedle, v podstatě nikoliv. "No, ať se počasí rozhodne k čemukoliv, s těma médiama, máš pravdu, všechno hrozně nafukují." za Gregem se rozhostilo spokojené ticho doprovázené občasným zachřoupáním, skvělé, Sanders se musel pro sebe usmát, konečně Hodges sklapl, chvíli vydrží být spokojený sám se sebou, pohoní si ego. Greg zavřel lednici a otočil se, ještě trasologa pozlobí. "Jak Kobi snáší dívat se na takové počasí?"
Sanders ale nevěděl nic o vděčnosti za maličký moment pochopení z nějž pramenilo ono spokojené ticho signalizující upřímné uspokojení směrem rozhovoru. Hodges se nezlobil, zvyklý na takový přístup od svého okolí, spláchnul hořké pocity z Gregova jednání i s jeho bolestivým kopancem do svého mentálního záchodu. "Pokud se to rozjede bude vystrašený, ale nemá jinou možnost než to vydržet.... Stejně jako my." Myslíš si jak si mně teď kopl do slabin? Hm? Lidé mi dělají horší věci. Nic o mě nevíš, já tě varoval: Tohle je pracovní maska Davida Hodgese, ale když chceš hrát tuhle hru, tak prosím. "Nebude se tvoje holka bát sama?" Hodges moc dobře věděl, že zrovna Sanders nikoho nemá. Nechtěl se mstít, ale také si nic nechtěl nechat líbit. Kobi si nezaslouží být zneužíván jako zbraň proti svému pánovi, který ho miluje bez ohledu na jeho titěrnou inteligenci vůči jeho sobě nebo bez ohledu na to, že jde pouze o kočku, přítel jako přítel a věrný a není tady aby se ohradil. O co hůř, že "jen" kočka, nemluví lidským jazykem, nemohl by se bránit ani kdyby tu byl. Možná by na Sanderse zaprskal, ale to by si každý vyložil jak by se mu hodilo.
"Ty srovnáváš svého kocoura s mojí přítelkyní?" Greg se strojeně zasmál a namíchnutě si dal ruce v bok.
Hodges zvedl obočí, zamračil se, jen předstíral, že hned nepochopil. "Narážka na homosexualitu? Víc v rukávu nemáš?" Obrátil si to schválně. "Došli ti argumenty."
"Co škádlivá to se rádo mívá, a já vám do toho nechci skákat...." vešel Nick Stokes. "ale Grissom vám vzkazuje, že se počasí pořád horší a tak hrozí, že tu uvízneme, budeme pracovat dál, laborka má své generátory, takže kdyby něco, tak prostoje nenastanou.... Gregu? Máš jít hned pracovat... je jen půl dvanáctý... Hodgesi? Prý sloužíš dvojitou... máš 15 minut... pak se vrať do práce, bude to asi dlouhá noc." otočil se na podpatku a odešel. Jeho kroky na chodbě ještě neodezněly, když vypadl proud. Na malý okamžik se oba muži ocitli ve tmě, generátor skoro hned naskočil, ale ta kratičká doba temnoty jim oběma zažehla plamínek obav, že Stokesova poslední slova se naplnila.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama