Červen 2017

Návštěvnost (19.6. 2017 - 25.6. 2017):

27. června 2017 v 10:58 Návštěvnost
Návštěvnost za minulý týden (19.6. 2017 - 25.6. 2017):
Pondělí0
Úterý0
Středa0
Čtvrtek0
Pátek0
Sobota0
Neděle0
Celkem0 -100.0%
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -


EPILOG

13. června 2017 v 13:50 | M. Caine |  STAR TREK: Můj včerejšek, tvým zítřkem

"Oh ne!" zaskuhral Čechov rezignovaně. "Když už to vypadá, že jsme z bryndy venku, zase se něco pokazí."

"Nehudrujte, praporčíku." pokáral ho McCoy, pozoroval jak Kirk bezvýsledně kroutí spínačem komunikátoru a dožaduje se odpovědi, která nepřicházela.

Hodges a Spock zdvihli obočí.

Kirk si hluboce vždychl a už chtěl přístroj schovat, když se konečně ozval známý hlas protkaný skotským přízvukem. "Tady Scott, promiň kapitáne, začet´ jsem se, nastahoval jsem si nějaký technický data… z internetu… študoval jsem plánky různejch zařízení a zabral jsem do toho."
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Pokračování v celém
článku

14. Kapitola

13. června 2017 v 13:43 | M. Caine |  STAR TREK: Můj včerejšek, tvým zítřkem

"Deset minut, co víme, ale chvíli jsme čekali než jsme sem vtrhli. Teda, než jsme se rozhodli užít netradičních dawsoňanských metod." odvětil doktor a schoval zařízení do své brašny. "Jste v pořádku, ale bylo o chlup."

Hodges se posadil a zabořil šedomodré oči do Spockových. "Když jste hovořil o svém… otcově… našem… lidu, říkal jste, že i čistokrevný Vulkánec potřebuje pro telepatické spojení fyzický dotyk."

První důstojník bezemočně přikývl. "Bez toho je vše složitější."

"Entita, duch..." pokračoval trasolog mírně rozrušeně. "je vlastně… oblak energie, do kterého lze vstoupit a tím se tento problém vyřeší nebo stačí být poblíž, hlavně že nic nepřekáží… ale já vnímal i mysle vaše… Henryho, Bobbyho… a vaši."
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Pokračování v celém
článku

13. kapitola

13. června 2017 v 13:19 | M. Caine |  STAR TREK: Můj včerejšek, tvým zítřkem

Hodges se neozýval, Kirk pohodil rameny a prohrábl si neposedné vlasy, zabodl oříškově hnědé oči do svého šéflékaře. "Mohl ztratit vědomí? Takový náročný úkol mu jistě sebral hodně sil."

"Když neodpovídá," přikývl McCoy. "nejspíš to tak bude. Ale taky mohl klidně umřít, Jime, vyčerpáním, Nowell mu zlomil vaz, těžko říct…. jenže to ti nemusím vykládat, že jo?" tvářil se vážně a pod hustým obočím mu přes modré oči přešel zachmuřený mrak.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Pokračování v celém
článku

12. Kapitola

13. června 2017 v 13:15 | M. Caine |  STAR TREK: Můj včerejšek, tvým zítřkem

"Přesně tak." odsouhlasil Spock. "Je tak rozčílený, že pravděpodobně jinak poslouchat nebude. Vím, že ty schopnosti máte. Vidíváte do myslí lidí, i když tedy občas dosti mimoděk, mám pravdu?"

"No dobře, jak chcete, pokusím si o to, aspoň by se ukázalo, že mi otec přecijen nechal něco užitečného." trasolog zněl unaveně, pochybovačně a rezignovaně.

Hodges se zadíval směrem kam nehybně civěl jeho kocour. Nic samozřejmě oko nezahlédlo, on ale cítil Nowellovu přítomnost. Pokusil se uklidnit, zamyslel se znovu nad Spockovými slovy a náhle mu mnoho věcí dávalo smysl, už chápal jak věděl některé informace, rozuměl co cítil. Věnoval všechnu svou sílu tomu, aby soustředil svou mysl a proměnil jí v klidné jezero. Nejprve se mu to nedalo, ale zklidnila se, už vyděšeně netěkala. Někde ve zbylé mlze cosi vycítil. Uvědomil si… Henry… jeho mysl, tak průzračná, soustředěná, to ona vyplňovala prázdnotu po té Wendyině, jeho samotu nepochopeného nadprůměrného chlapa, důležitá součást svého bytí, kterou bral jako samozřejmost, mluvila k němu: Ty to dokážeš. Tohle. Tohle bylo to co je spojovalo, jejich mysle prolnuté do sebe. Nejen přátelství. Ty to dokážeš, věřím ti.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Pokračování v celém
článku

11. Kapitola

13. června 2017 v 13:02 | M. Caine |  STAR TREK: Můj včerejšek, tvým zítřkem

Kirk nasál do plic vlahý noční nevadský vzduch a rozhlédl se pestrobarevně ozdobenou ulicí světly reklam a neonů, očekával, že se ze zatáčky vynoří tmavé Denali laboratoře, poté jako svalnatý člun na kolech přirazí k okraji chodníku, ladně na svou velikost a obtěžkanost vybavením, je naloží a vyrazí směrem k bytové části města. Mýlil se.

McCoy, Spock i Kirk považovali rodinný sedan za pouze projíždějící, skutečně je vůz minul, ale objel blok, aby se otočil a pak plynule zastavil u jejich chodníku. Okénko u řidiče se stočilo, objevila se v něm kudrnatá hlava balistika Dawsona. "Vaše taxi, pánové." zaševelil mužův sametový hlas vesele. "Nasedat!"

"Pan Dawson!" Kirk se pousmál, tohle nečekal, ale neměl žádných námitek, naopak.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Pokračování v celém
článku

10. Kapitola

13. června 2017 v 12:54 | M. Caine |  STAR TREK: Můj včerejšek, tvým zítřkem

Hodges se nejdřív zatvářil rozpačitě, semknul pěsti rukou spuštěných podél těla, potom se zamračil a pod hustým obočím mu přešel nazlobený mrak, netrvalo to dlouho, rychle trasolog našel svůj poztrácený klid a vyrovnanost, zvedl obočí, povolil pěsti, lehce přikývl, pominul počáteční šok z neočekávaného vytrysknutí bolestivějších vzpomínek na povrch. "Můj otec." hlesl bez toho, aby se mu na tváři ukázala nějaká emoce.

Andrews nevypadal překvapeně, neubránil se úlevnému vzdychnutí, celá ta tíha letitého tajemství dopadla ztěžka do relativního ticha toxikologie, osvobozený od značného břímě, byl rád, že teď na tuhle věc budou v laboratoři vědomě dva. "Ale proč nám to všechno říkáte? Jak to souvisí s vaším případem?" Zeptal se a jeho tvář znovu vypadala velice mladě a jemně.

Kirk pokrčil rameny. "Když uvidíte souvislosti, snáze nás pochopíte, nebudeme-li něco tajit, snadněji si získáme vaši důvěru. Jen vysvětlujeme proč jsme si tak jisti, že u vás nejdeme pochopení."
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Pokračování v celém
článku

09. Kapitola

13. června 2017 v 12:49 | M. Caine |  STAR TREK: Můj včerejšek, tvým zítřkem

irk se podrbal na hlavě, snažil se vyhovět a dodat potřebné informace k tomu, aby mu místní specialista na AV, jménem Archie (což mohlo trochu klamat vzhledem k jeho tváři plné asijských rysů.), mohl pomoci s nalezením ztraceného praporčíka Čechova, jenže "Ono to vlastně telefonní číslo nemá." nedokázal kvalitně odpovídat, tak aby to neslo nějaký užitek.

"Je to spíš vysílačka?" Zkusil mladík a zvedl obočí nad obroučky dioptrických brýlí, což pobavilo vedle něj stojící kriminalistku Brodyovou a mladší Willowsová, Catherineina dcera, také měla co dělat, aby zadusila záchvat smíchu. "Zapomněl jsem si koupit čočky, no?" dodal dotčeně.

Hodges se neobtěžoval zaklepat, už zase ve své nejlepší formě, prostě vešel a vmáčkl se mezi přihlížející, konkrétně mezi Cainea, toho koňokriminalistu, jak to nazval Scotty, když mu Kirk o setkání vyprávěl, a Brodyovou, která ho spíše sourozenecky spražila káravým pohledem typu: Kam se tak cpeš?! "Máš něco Archie?" zeptal se jako by se nechumelilo, zase byl sám sebou, takových jako každou noc v práci.

"Nemám." Archie se na kamaráda otočil dosti zamračeně, protože se choval jako by ten případ snad řešil nebo co.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Pokračování v celém
článku

08. Kapitola

13. června 2017 v 12:43 | M. Caine |  STAR TREK: Můj včerejšek, tvým zítřkem

Zatímco se Kirk radil se svými důstojníky, co dál, pokračoval trasolog David Hodges ve svých běžných povinnostech, lidé nepřestali umírat, zločinci nenechali svých činů jen proto, že se nějaký kapitán z budoucnosti ocitl v úzkých. A konečně, některé případy se vlečou i týdny, vždycky je co dělat, trasovka není oddělením, kde by se někdo nudil.

Hodges se zrovna skláněl nad mikroskopem, když ho zvláštní podivný zvuk tříštěného skla donutil otočit, na okamžik mu jeho geniální hlavou blesklo, že na balistice došlo k náhodnému výstřelu, který pak prorazil skleněnou výplň až tady, na trasologii, však obě oddělení spolu sousedí přes úzkou chodbičku, jenže to co prolétlo oknem rozhodně nebyl projektil, řítil se sem člověk, Hodges couvl ale zarazila ho okamžitě pracovní deska, na níž se zakymácely dózy s používanými látkami, specialista mohl jen ztrnule stát a zírat na kolegu, který se na něj řítil a následne dopadl jen několik málo centimetrů od něj.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Pokračování v celém
článku

07. Kapitola

13. června 2017 v 12:22 | M. Caine |  STAR TREK: Můj včerejšek, tvým zítřkem

Ve Phillipsových uších dozněl podivný smích, pomalu si coronerův asistent uvědomoval, co se vlastně stalo, nejprve si vzpomněl proč mžourá do černé tmy a proč je mu chladno, jak mu vyklouzla z ruky baterka, potom jeho mozku došlo úplně všechno, když se myšlenky porovnaly. Přestože se Davidovi rychleji rozbušilo srdce, zůstával celkem klidný, prostě jen zašmátrá po oné kouzelné páčce a vyprostí se ven. Jsou zde dvě, jedna u hlavy, druhá u nohou, protože málokdo se tady otočí.

Vlastně, tohle jediné teď Phillipsovi vrtalo hlavou, štíhlý, malý technik se dokázal obrátit hlavou ke dvířkám a bušit do nich dlaní, takový kousek asistenta fascinoval, byl si moc dobře vědom, že on tohle v žádném případě nedokáže, napadlo ho, že ve vypjatý situacích možná člověk vyvine až skutečné úsilí, jenže tělo si prostě nezmenšíte. Pro jistotu se nohou opřel do dvířek, kdepak byla zavřená a ještě zajištěná, dle předpokladu.

Super Dave nahmatal nalevo u své hlavy záchranou páčku a pokusil se aktivovat odemykací mechanismus, ale pojistka mu zůstala celá v dlani, na tu u dolních končetin nedosáhne, zkoušel to, ale i když zkroutil hlavu a trub až do nepřirozených poloh jeho ruce nebyly dostatečně dlouhé, začínala ho chytat panika, mohl si vyvracet a nastavovat nohu jak chtěl, ale ani pomocí ní si nepomohl, krom toho mu připadalo, že ani tahle páčka není ve stavu v jakém by měla být. Rozhodl se úsilí na chvíli vzdát.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Pokračování v celém
článku